Nebyl jsem sám, pro něhož (Vojtěch Kubašta)...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vojtěch Kubašta: Grafiky, knihy, prostorové obrazy
rok vydání: 2013
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Nebyl jsem sám, pro něhož (Vojtěch Kubašta) pracoval, skoro třicet nakladatelských podniků, soukromých i kolektivních, má zaznamenáno ve svém zápisníku. Z významné části se jednalo o pragensie a dětskou literaturu. Během padesátých let však jeho jméno z našich knížek takřka mizí. Zato zdomácnělo v Artii na rozkládacích „plastických obrazech“ a „plastických pohádkách“, určených pro zahraniční trh.
„Jak jste se vlastně k těm skládačkám dostal?“ zeptal jsem se jednou svého bývalého autora.
„To bylo tak,“ vysvětloval. „V osmačtyřicátém byl ve výrobě jaroměřské firmy Ars, na níž byl účasten červenokostelecký Doležal a vimperský Steinbrenner, můj skládací BETLÉM. Po znárodnění byla práce na něm zastavena a teprve v třiapadesátém dokončena pro zahraniční obchod Artie. A tím začala i moje spolupráce s ní.“
„Mohl byste mi o ní říci něco bližšího? Podle toho, co o vás vím, dostalo se vám i státního vyznamenání a vaše jméno uspělo v mnoha cizích zemích. Například v Japonsku jste prý svými skládačkami velice populární. A kolik druhů těchto svých ,specialit‘, mohu-li to tak říci, jste pro cizinu vlastně připravil? A v jakých celkem nákladech?“
„Plastických pohádek vyšlo do konce devětašedesátého roku osmnáct druhů v sedmnácti jazycích. Celkový náklad dosahuje téměř dvacet miliónů výtisků. Některé pohádky se teď vydávají i česky, jako třeba už poněkolikáté PERNÍKOVÁ CHALOUPKA nebo ČERVENÁ KARKULKA. Skládacích obrazů vyšlo kolem tří miliónů kusů od osmnácti druhů. Velký úspěch měla KOLUMBOVA PLAVBA, KABU v MEKCE jsem dělal na arabskou objednávku.“
„Četl jsem před lety,“ vzpomněl jsem si, „že byla vypsána soutěž pro umělce, kteří by realizovali něco jako vy, dotovaná celkem sto tisíci korunami.“
„Ano, byla," souhlasil Kubašta, „jenomže skládačky pro Artii dělám stále.“
„To ale musí být hodně komplikovaná práce, než se dá něco takového dohromady.“
„Obrázky se tisknou v Šenově a tam se také speciálním strojem vyřezávají. Pak všechno putuje do Nepomuku, do Brtníku a ještě jinam, kde se skládačky ručně montují. Měl byste vidět, jak to jde tamějším ženám od ruky."
„Věnoval jste mi opravdu fantastickou knihu světových pohádek ONCE LONG AGO, na níž jako nakladatel je uveden londýnský Paul Hamlyn. Sedmdesát pohádek sedmdesáti národů celého světa na třech stech stranách s třemi sty vašimi ilustracemi – to je opravdu jedinečné. Kdyby ta kniha vyšla u nás, byl by to jistě veliký úspěch. Nemohu vlastně pochopit, že nevyšla. Jak jste se k ní jako výtvarník dostal?“ chtěl jsem vědět.
„Přes Artii, která mne panu Hamlynovi doporučila jako ilustrátora,“ zněla odpověď. „Artia knihu výrobně zajišťovala a dala pro mne přeložit i anglický text. Ve dvaašedesátém roce ji pak vytiskla pražská Polygrafie, bývalý Neubertův závod na Smíchově. Do konce devětašedesátého roku vyšla kniha v pěti zemích v celkovém nákladu osm set tisíc výtisků.“
„Cože, osm set tisíc? Je to možné za sedm let?“
„Ano, zrovna jak povídám,“ potvrzoval Kubašta. „Je to moje životní dílo, nedovedete si představit, jaká to byla obrovská práce, s ničím ostatním, co jsem pro cizinu ještě dělal, se to nemůže srovnat.“
„Přinesl jste českému devizovému hospodářství hezký přínos. Ale ještě mi řekněte, jak jste se vlastně dostal k své zálibě v pohádkové sféře, a co je vám ještě zvlášť milé?“
„Pokud jde o otázku první: již jako student jsem dělal s Čeňkem Sovákem loutkové divadlo v souboru J. A. Komenského na Smíchově. Navrhoval loutky, maloval kulisy i oponu. A z toho pak všechno vzešlo. A pokud pak jde o otázku druhou: Je to stará Praha, na jejíž téma bych byl tvořil celoživotně neméně rád.“
Otakara Štorch-Marien: Tma a co bylo potom, Československý spisovatel, Praha 1972

Nebyl jsem sám, pro něhož (Vojtěch Kubašta)...

Nebyl jsem sám, pro něhož (Vojtěch Kubašta)...