Sto let výtvarné kultury Olomoucka 1889 - 1989
typ výstavy: kolektivní
termín: 1995/04/06 - 2003/08/03
poznámka:
Expozice je situována do interiéru mansardové střechy muzea, který připomíná převrácený vnitřek lodi. Soustava krovů v něm vrcholí ve vyhlídkové věži, jež poskytuje neznámé panoramatické pohledy na takřka celé město s jeho dominantami i příměstskou krajinou a dává tak jedinečnou možnost naráz přehlédnout místa, v nichž a pro něž vznikala vystavená díla.
Stálé expozice, pokoušející se – ať již v širším či užším měřítku – podchytit zdejší výtvarné dění a poskytnout tak pohled na místní kulturní specifika, byly na Olomoucku zpřístupněny již dvakrát. Poprvé od poloviny šedesátých let v tovačovském zámku, podruhé o dvacet let později ve zdejším Vlastivědném muzeu. Současná instalace je tedy třetím pokusem, který se však zároveň pokouší jít novou cestou. Vychází totiž ze snahy zrušit některá dosavadní tabu. Jedním z nich bývaly tradičně národnostní předsudky. Dnes jsou tedy vedle sebe vystavena díla představitelů jak německé, tak židovské i české Olomouce. Další patřívala k ideologickým bariérám. Vedle „místních“ Olomoučanů tak dnes vystavují i někteří ze zdejších umělců, žijících již léta v exilu a na druhé straně jsou představeny i příklady totalitního umění. Expozice však nevěnuje pozornost pouze místnímu, „zevnitř“ formovanému dění, ale všímá si i vnějších vlivů, které zdejší výtvarnou kulturu tak intenzívně spoluvytvářely zvláště na přelomu století. A nikoliv v poslední řadě se pokouší sledovat různorodost myšlení, jako jeden ze základních znaků moderního umění, ve větší materiálové šířce, než bývá obvykle zvykem. Návštěvník se tak vedle tradičních výtvarných druhů, malířství, sochařství, kresby, grafiky, setká i s fotografií, plakátovou tvorbou, architekturou (v modelech), s nábytkem či vitrážemi. Pouze omezení instalační plochou zabránilo možnosti rozvinout expozici do větší hloubky a šíře a neumožnilo tak zastoupení většího počtu děl i autorů. Muzeum umění však pro příští léta připravuje sérii krátkodobých výstav, které budou s to některé zde pouze naznačené úseky představit podrobněji.
Výtvarná kultura bývala samozřejmě vždy organickou sou-částí proměn vývoje celé společnosti. Aniž by bylo záměrem expozice redukovat její mnohovrstevné funkce, může tak mimo jiné sloužit i jako specifické zrcadlo. Expozicí se například vine motiv slavnostně odhalovaných a vzápětí odstraňovaných olomouckých pomníků, jako jeden z hmatatelných dokladů paradoxů, tragédií i komična 20. století.
-pz-
