Pavel Baňka: Tiché rituály / Stille Rituale

typ výstavy: autorská
místo konání: Tschechisches Zentrum Wien (České centrum Vídeň)
termín: 2020/09/15 - 2020/11/27

poznámka:
Jak zaznamenat něco, čemu nedokážeme plně porozumět? Jeden z nejvýznamnějších současných českých fotografů Pavel Baňka poukáže na jedinečnou schopnost umělecké fotografie zachytit i to, co zůstává za hranicí lidského vnímání. Na výstavě Tiché Rituály v Českém centru Vídeň nás zavede do snových krajin a vyzve nás k pokusu posunout meze naší představivosti. Pavel Baňka se ve své tvorbě vyhýbá jednotvárnosti a bezúčelnému opakování. K námětům, které ho zaujaly, se ale během let vrací a zkoumá je z nových, nečekaných úhlů.

„Chceme vytvářet naše vlastní prostory, reálné až nereálné. Neboť, kde jinde je radost ze stvořeného než tam, kde není nic polopatě popsáno, a proto to poskytuje zážitek ze zvědavosti, která nabízí svá vlastní řešení, odpovědi na jistou provokaci obsaženou uvnitř kódovaného vzkazu divákovi.“

Pavel Baňka

Výstava Tiché Rituály je prostorově i tematicky rozdělená na dvě části. V první místnosti autor formou nástěnné mozaiky, složené z fotografií různých formátů, glosuje své vztahy a pocity. Fragmenty a střípky z umělcova bezprostředního okolí, kterým čas propůjčuje stále nové významy. Tyto vystavené fotografie společně vytvářejí monumentální kolážový obraz, jakousi vizuální báseň, intimní zpověď. Druhá část výstavy poukazuje na cyklický charakter tvorby, zabývající se metafyzickými otázkami. Snaha o zaznamenání této konfrontace dává možnost vzniku fotografií manifestujících pocit z prostoru, jenž autora obklopuje. Návraty k tématům, která rozvíjí i s několikaletým odstupem, nabízí srovnání vnímaní umělce napříč časem. Dociluje to výběrem převážné minimalistických nefigurálních velkoformátových fotografií, které zachycují pohyb, inscenují novou realitu a otevírají další dimenze lidského vnímání.

Pavel Baňka je samouk. Fotil již jako dospívající kluk, ale zároveň jej přitahovala literatura. V polovině šedesátých let byl spolu s Václavem Hrabětem, Inkou Machulkovou a Vladimírou Čerepkovou členem básnické beatnické skupiny. Vystupovali spolu v pražské Viole, vinárně, kde se hrál jazz a přednášela poezie na večerech zvaných ,,Text-fóra“. To však ukončila předčasná smrt básníka Václava Hraběte. Obě další členky skupiny brzy potom emigrovaly. Baňka se stále více zaměřoval na svou další formu sebevyjádření, kterým se stala fotografie. Pořídil si s kamarádem zvětšovací sklo a začal se seznamovat s tímto médiem. Významné pro jeho tvorbu bylo setkání s jeho budoucí ženou Jindrou Vikovou, která v té době studovala na pražské UMPRUM. Díky tomu, že fotografoval její sochy a práce dalších mladých výtvarníků, začal pracovat pro časopis Domov, do kterého pak pravidelně přispíval. Při práci pro kulturní rubriky časopisů Domov a Bydlení se lépe seznámil s uměleckým prostředím a jak sám říká, díky angažmá v magazínech se vyučil fotografickému řemeslu. Ale dokonalost technického provedení se nestala cílem jeho umělecké cesty. Naopak ho začaly zajímat také jisté formy nedokonalosti, distorze, neostrost a podobně. Nejen díky práci pro magazíny se začal pohybovat v uměleckém prostředí a seznámil se s mnoha malíři. Začal porovnávat, co tato dvě média nabízejí. Svoboda rozhodnutí a možnost začínat u bílého plátna byly pro Pavla Baňku lákavé, i proto začal hledat způsoby, jak s fotografií zacházet jinak než jako s čistě reprodukčním zařízením. Viděl v něm médium, které může nabídnout stejné možnosti jako štětec a čisté plátno. Ve své rané tvorbě se nechával inspirovat předválečnou avantgardou. V jeho fotografiích můžeme pozorovat vliv surrealismu a dadaismu. Během totality pro něj fotografie znamenala únik z bolševické šedi do prostoru, kde hravost, fantazie a zvídavost nebyly omezovány a potlačován dogmaty. I po pádu železné opony pro něj však fotografie nepřestala být možností posouvat hranice porozumění světu blízkému i vzdálenému. V roce 1997 navštívil již po několikáté USA, kam byli oba s jeho ženou několikrát pozváni vyučovat a přednášet na univerzitách. V té době nastal i zlom, poprvé začal fotografovat krajinu. Jak je již Pavlu Baňkovi podobné, nevznikaly čistě dokumentární fotografie. Autor se snažil zachytit pohyb a cosi, co v krajině nelze spatřit – její nekonečnost. Vznikla série Infinity. Poprvé byla vystavena v galerii Rudolfinum v Praze, později ještě navštívila několik významných muzeí. Typické pro tvorbu Pavla Baňky je, že se vyhýbá zpracování fotografií v počítači takzvanou postprodukcí, naopak nechává fotku vzniknout reálným působením technických možností fotoaparátu. Postprodukci nezavrhuje, ale sám ji téměř nepoužívá, jen na retuši či doladění tonality fotografie. Vše vzniká v procesu snímání. Své vědomosti a zkušenosti předával studentům Fakulty užitého umění a designu v Ústí nad Labem, kde vedl přes dvacet let ateliér fotografie. Jeho význam pro českou uměleckou scénu, a především pro českou fotografii, je zásadní. Nejen díky jeho unikátnímu uměleckému projevu, který zkoumá možnosti média, pedagogické činnosti po celém světě, ale i díky založení specializovaného časopisu Fotograf a neziskového centra pro fotografii a soudobé umění, orientovaného na výstavy fotografie – především mladé scény a vzdělávání kulturní veřejnosti v oboru fotografie.

https://wien.czechcentres.cz/program/pavelbanka

Pavel Baňka: Tiché rituály / Stille Rituale

osoba   narození
Baňka Pavel   20. 3. 1941    

Pavel Baňka: Tiché rituály / Stille Rituale

instituce, obec, adresa
Tschechisches Zentrum Wien (České centrum Vídeň), Vídeň (Wien), Herrengasse 17

Pavel Baňka: Tiché rituály / Stille Rituale

osoba   narození
Jabůrková Anežka