Alena Anderlová, Jan Jirovec: Touha stát se zvířetem

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Curator Contemporary
termín: 2023/02/08 - 2023/03/17

poznámka:
Výstava nazvaná Touha stát se zvířetem skrze vybraná díla zkoumá jaké je místo člověka v kosmu, v přírodě, jeho vazby k celku všech nelidských entit na planetě. Současná potřeba vrátit se k této základní otázce plyne z antropogenní klimatické změny. Kurátorský výběr, který odpovídá záměru, představuje aktuální malby Aleny Anderlové (* 1977, Klatovy) spolu se sochařskými objekty Jana Jirovce (* 1976, Praha). V díle obou autorů je patrné křížení figurace lidských a zvířecích elementů, touha přesáhnout předurčený řád, stvořit nebo alespoň zobrazit jeho jinou podobu. Figury tohoto hybridního typu měly svoji významnou funkci již ve starověkém umění a ukazuje se, že mají potenciál rezonovat dále i se současnou společností a nově ustavit vztahy k říši zvířat a bohů. Už filozofie Deleuze a Guattariho sleduje pohyb „stávání-se-zvířetem“ na molekulární úrovni, klade provázanost zdánlivě odlišných entit. Na průsečíku vybraných děl obou vystavujících se významně otevírá problém lidského údělu, především nejednoznačná hodnota lidské racionality, která během dějin vyústila do podoby technické civilizace. Antropocén – éra panství člověka na planetě – nemá, bez podstatných změn, budoucnost.
Plastiky Jana Jirovce oživují a upřednostňují narativní a psychologickou sílu mýtu, čímž se staví distancovaně vůči kalkulu a technologiím. Prometheus připomíná dar ohně člověku, proti vůli bohů. Užívání ohně člověkem můžeme nazřít v naší současnosti v jeho ambivalenci, jelikož už je zřejmé, kam lidstvo dovedlo zahrávání si s ohněm, jenž pohání moderní technologie spalováním fosilních paliv. Příběh o Ikarovi, synovi starověkého vynálezce Daidala, dokonce přímo varuje před unáhleným využíváním technických možností plynoucích z rozumu, neboť přílišný vzestup zákonitě následuje pád.
Na obrazech Aleny Anderlové nacházíme člověka v paralelním a vzájemně se křížícím světě. Mezi lidmi a zvířaty tu však netřeba vkládat evoluční teorii a z ní plynoucí hierarchický vztah mezi zvířetem a člověkem. Člověk a zvíře se k sobě mají jako vzájemné zrcadlo, groteskní komentář. Lidské znaky se přenášejí na zvířata a, ve směru opačném, se zračí lidský řád hnaný touhou přivlastnit si schopnosti různých zvířat. Člověk a zvíře jsou zobrazováni v dynamickém pohybu – kinezi. Způsob pohybu je ale zásadně odlišný. Organismus a stroj nikdy nemohou být ekvivalentní. Stroj s jeho mechanikou a motorem nedosahuje oné univerzální plavnosti a dynamiky, která je vlastní animálnímu pohybu.
Francouzský historik vědy Georges Canguilhem dokládá nakolik byl technický rozvoj v historii veden neadekvátní představou stroje-zvířete. Pohyb člověka ve stroji je v kontrastu ke zvířecímu běhu toporný. Marná snaha technicky si přisvojit vlastnosti zvířat vyniká přenosem animálních prvků na technické. Tento je spíše metaforou než metamorfózou. V konstrukci stroje (i v symbolice) se zračí étos koně, ptáků a hmyzu. Umělé výtvory člověka od počátku civilizace sedimentují. Vrší se do megalitických pyramid, do strojových uspořádání. Člověk sám podléhá nepřirozeným pravidlům geometrie a tím se uzavírá a odděluje od přirozené geneze. V malířském postupu autorky nacházíme určitou linii, založenou na precizní a subtilní studii animálního pohybu, v duchu Muybridgeových chronofotografií. Zatímco pohyb zvířat jakoby se odehrával pod jasným hvězdným nebem noci, vyjadřoval soupodstatnost zvířete a kosmu, pohyb člověka skrze stroj jej utápí v kouři jeho spalování. Stroje kolem sebe šíří oddělující temnotu, která je následně kompenzována světlem reflektorů, jejichž kužely ji ostře a přesto marně protínají: svítí, ale nenechávají vidět. Anderlová v díle rozvíjí souběžně další druhy pohybů. Kromě kinetického a dynamického pohybu ve výrazu příčně pracuje s pohybem proměny, metamorfózy: jeden izolovaný tvar se, přes dílčí fáze, mění v jiný. Myšlenkově se tak děje na principu tvarové blízkosti, homologie, souvislosti v jejich základu – eidos a zbavuje nás oddělujícího vidění světa.
Lidský druh, nadaný rozumem, jej užívá možná lehkovážně. Pýcha rozumu dovedla lidstvo k environmentálnímu hazardu, který, bez přehodnocení, hrozí přivodit lidstvu pád. O to více se nám dnes poznání skrze estetické nazírání a intuici stává právě rozumu cennějším. Neboť umění nás nechává zřít, zatímco výsledkem světla rozumu je nakonec jen světelný smog.

Koncepce a text CC © Bára Alex Kašparová, Michal Tošner, 1/2023, zdroj: https://www.facebook.com/events/688232439653360

Alena Anderlová, Jan Jirovec: Touha stát se zvířetem

osoba   narození
Anderlová Alena   23. 6. 1977    
Jirovec Jan   31. 5. 1976    

Alena Anderlová, Jan Jirovec: Touha stát se zvířetem

instituce, obec, adresa
Curator Contemporary, Praha 1, U Lužického semináře 12