Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie výtvarného umění
termín: 2006/12/14 - 2007/02/04

poznámka:
-
Historie krajinomalby sahá v Evropě do období antiky. Ve středověku zájem o ni mizí a objevuje se až náznaky od 15. století, kdy dochází k zájmu zobrazit ve výtvarném umění prostor pomocí perspektivy. Tento způsob malby, tedy ideální krajina jako důstojné pozadí pro portréty je plně rozvinut v období renesance. Od 16. století se pak postupně prosazuje krajina jako individuální námět v celé Evropě.
V každé oblasti však mělo jinou podobu. Zatímco v Itálii malíři znázorňovali ideální harmonickou krajinu, ve Francii klasicisté vytvářeli krajiny heroické a v měšťanském Nizozemí krajiny nejvíce podobné skutečnosti, konkrétní a současné. Ostatně konkrétní reálné krajinné záběry na města měla velký význam pro dobovou topografii a vedla k vytvoření samostatného žánru v rámci krajinomalby – městské vedutě.
Ve všech evropských zemích vzestup krajinomalby pokračoval až do 19. století, kdy zažila svého vrcholu prezentována nejsilnějšími směry tohoto období preromantismem, romantismem, realismem a nastupující modernou v čele s impresionismem....
V tomto období se také rodí dosud neobvyklý malířský přístup, totiž malba přímo pod širým nebem – v plenéru. Vývoj v Čechách 18. století - v Čechách významnější rozvoj krajinářství na dvoře Rudolfa II., kde se shromáždilo mnoho nizozemských umělců - prvním krajinářem českého původu působícím v Čechách až barokní malíř Jan Jakub Hartmann (1658 – 1745) čerpající právě z nizozemských vzorů 19. století - 1799 založena umělecká Akademie – 1. oficiální výtvarná škola v českých zemích - 1806 při Akademii založil Karel Postl ateliér krajinomalby (vedl 11 let v duchu klasicistní estetiky, vynikající vedutista, po jeho smrti atelier zaniká) -1836 atelier krajinomalby obnovuje jeho žák Antonín Mánes ( 1784 -1843) jehož styl přechází od ideálně komponovaných k plenérovým romantickým krajinám. Romantickou rozervanost představuje i dílo Wilhelma Kandlera, Augusta Bedřicha Piepenhagena (1791-1868) či Josefa Navrátila (1798-1865). - 1844 – 66 Maxmilian Haushofer (1811 -66) vede v Praze krajinářskou školu ovlivněnou německým náladovým romantismem. Významnými žáky: Bedřich Havránek (1821 -99), Alois Bubák (1824 -70), Adolf Kosárek (1830-59), Julius Mařák (1852 -99), Hugo Ullik (1838 -81), Wilhelm Riedel (1832-76) - 1887 – 99 obnoven krajinářský atelier jedním z Haushoferových žáků – Juliem Mařákem. Mařákova krajinářská škola dovedla vývoj české krajinomalby 19. století na svůj vrchol v podobě děl svých žáků a také naznačila nový vývoj v krajinomalbě: viz díla Antonína Slavíčka, Františka Kavána, Otakara Lebedy, Antonína Hudečka aj. V poslední třetině 19. století se projevil přímý vliv Francie (konkrétně barbizonské školy), který nalezneme v dílech Antonína Chittussiho (1847 -91) nebo Václava Radimského (1867 – 1946). 20. století - přelom 19./20. století se vyznačoval mnohotvárností a prolínáním uměleckých směrů, přicházejí modernistické tendence. Nelze již také mluvit o vyhraněných krajinářských školách, v dílech jednotlivých autorů se objevují kromě ní i jiné žánry. Vedle volných krajin se začíná silně prosazovat městská krajina, díky socializaci společnosti se objevují motivy života na městské periferii apod. Důležitým faktem je, že od začátku 20. století, kdy byla na Akademii krajinářská speciálka zrušena, se centrum nových malířských tendencí přesouvá mimo Akademii. Pod vlivem nových uměleckých směrů vzniká mnoho výtvarných skupin v jejichž rámci se profilují i krajináři. - 1908 skupina Osma – prezentuje se na výstavě expresionistickými pracemi E.A. Pittermanna-Longena či Williho Nowaka; ostatně expresionisticky se vyjadřuje v tomto období i Josef Čapek nebo Karel Boháček, ačkoliv nejsou členy skupiny Osma. V této době jsou velmi rozšířené malířské studijní cesty, z jedné takové na Cejlon máme ukázky od malířů Jaroslava Hněvkovského či Otakara Nejedlého, ač jsou oba známi spíše ze svých pozdějších období. - ve skupině hlásící se programově k výtvarnému spolku Umělecká beseda nalezneme také mnoho krajinářů – těmi nejzásadnějšími jsou v období druhého a třetího desetiletí 20. století Václav Rabas, Vlastimil Rada a Vojtěch Sedáček. Do jejich výtvarného vyjádření se promítly hodnoty domova, kladli důraz na jakési gruntovní vesničanství, jejich reálné krajiny poznamenané stopami lidských osudů a práce se staly postupně kritériem „konzervativní a klasické“ krajiny pro široké publikum v průběhu celého 20. století. - ve dvacátých letech, kdy se formovaly kulturní skupiny v duchu socialistických myšlenek, měla silný vliv i tzv. sociální skupina hledající krásu krajiny v městském prostředí a na městské periferii – zde ji prezentuje tvorba Karla Holana nebo Václava Bartovského - významnou osobností krajinomalby mezi oběma válkami je malíř Václav Špála, který po krátkém kubistickém období vsadil na barvu jako hlavní výrazový prostředek - ve třicátých letech vévodil kulturnímu prostředí lyrismus, poetismus a imaginace vyústěné v surrealismus, tyto tendence zde zastupují krajiny Jiřího Krejčího, Martina Salcmana či Karla Černého - českou výtvarnou scénu počátku 40. let ovlivnil vznik Skupiny 42 a skupiny Ra – zajímal je okolní všednost, každodennost, poetika města a civilizace vůbec, jejich výtvarné zjednodušování sebou neslo prvky abstrakce. Zde jsou zastoupeni díly Kamila Lhotáka či Františka Hudečka - padesátá léta jsou v Čechách ve znamení socialistického realismu, krajinomalba je na okraji zájmu, lze nalézt solitéry, kteří v krajinných či lépe rostlinných motivech hledají záchranu – viz např. obrazy Oty Janečka z tohoto období. Až šedesátá léta přinesla otevřenou možnost bližšího kontaktu se světovou výtvarnou scénou, kterou již od padesátých let plně ovládala abstrakce a informel. Významnou osobností, pro níž byla krajina stěžejním tématem byl v tomto období třešťský rodák Jiří John - s nástupem sedmdesátých let pronikly do české krajinomalby nové směry jako land art či akční umění. Malba se silně abstrahovala, byl rozrušen krajinný řád, objevovalo se zjednodušené znakové tvarosloví, rozvolněný malířský rukopis, barevná – např. díla Oldřicha Smutného, Václava Kimla, Vladimíra Komárka, ještě více je to patrné u generace zastoupené Ivanem Ouhelem, Petrem Pavlíkem, Pavlem Mühlbauerem či Františkem Hodonským.
Umění krajinomalby v Čechách prošlo během uplynulých dvou stoletích velmi radikálním a ne vždy jednoduchým procesem. Výsledky nejsou vždy snadno srozumitelné, zvláště stojí-li dílo osamoceně, jako vybraný příklad pro daný umělecký směr. Přesto doufáme, že naše výstava splnila svůj hlavní záměr, totiž představit veřejnosti ve zkratce české krajinářství jako samostatný obor, prezentovat jej v nových souvislostech a ukázat, že krajinářský motiv je nadále živý a velmi plodný.
Daniela Růžičková, galeriehb.cz/cs

Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

instituce, obec, adresa
Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod (Havlíčkův Brod), Havlíčkovo náměstí 18
Oblastní galerie Liberec, Liberec (Liberec), _

Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

osoba   narození
Habánová Anna   24. 4. 1977    

Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

pozvánka kolektivní
  rok vydání   název (podnázev)
  2006   Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci
plakát
  rok vydání   název (podnázev)
  2006   Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

Česká krajinomalba ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

klíčové slovo
krajina
krajinomalba
malba
obraz