Processing a Mirage
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Centrum pro současné umění Futura
termín: 2009/11/24 - 2010/02/07
poznámka:
-
Processing a Mirage
Vernisáž: úterý 24. 11. 2009 18.00
Výstava proběhne: 25. 11. – 7. 2. 2010
Kurátorka: Emanuela Nobile Mino
Vystavující umělci: Wolfgang Berkowski, Igor Eškinja, Alberto Garutti, Krištof Kintera, Tracey Moffatt, Adrian Paci, Antonio Rovaldi, Marinella Senatore
Marshall McLuhan byl jedním z prvních, který ve své teorii “mediální estetiky” poukázal na spojitost mezi medii a lidskými smysly. Nepovažuje média pouze za přirozený instrument pro získání informace, ale za symptom mutace pocitů a myšlenek, které se stávají reálným obsahem této zprávy.
Umění jako zobrazivost vrátilo člověku schopnost odprosit svůj instinkt od zkoumání prostoru mezi daným elementem, objektivní, absolutní a spirituální realitou a neznámem. Tento prostor se tak stává společným teritoriem se schopností prezentace individuální, snové a mentální vizualizace.
Díky zaměření na flexibilitu a potlačení efektů v procesech zobrazení, výstava „Processing a Mirage“ reflektuje problematický charakter interaktivních vztahů, které se automaticky utváří ve vztahu mezi zrakem a viděním, okem a myslí, uměním a publikem, realitou a snem, osobou a duchem.
Projekt zahrnující umělce různých národností, věku a uměleckých přístupů analyzuje myšlenku optického klamu jako způsobu interpretace reality skrze manipulaci existujících dat za předpokladu, že cílem díla je iniciovat změnu v procesech vnímání, základních komponentů a klasických zákonů zrakové percepce.
Vycházející ze západní obsese ega a vědomí jedince a fenomenologických existenčních přístupů k realitě, které staví lidskou mysl do pozice posledního arbitra všech znalostí a dat, výstava reflektuje schopnost umění klamat lidskou mysl (a zrak) bez použití sofistikovaných technologií.
Při pohledu na mezinárodní scénu zjistíme, že mnoho umělců přejímá různými způsoby tento specifický výraz a umělecký proces, při hledání přímého způsobu interakce mezi dílem a divákem (umělci jako James Turrell, Olafur Eliasson, Anish Kapoor, Leonardo Erich, Thomas Demand, Urs Fischer, Fischli & Weiss, James Casebere, etc.) utváří poutavý a převrácený pohled a současně také reálná ikonografická uskupení, kterým demonstruje odlišné způsoby růstu zdánlivě naprosto logických prvků paralelní meta-reality.
Představení umělci ve svých dílech demonstrují různé umělecké přístupy reflektující schopnost mnohdy naprosto odlišných médií (fotografie, videa, instalace, sochy) vytvořit optický klam. Čtení vystavených děl předpokládá ze strany diváka aplikaci odlišného procesu vnímání vycházející z variability smyslového vnímání. Návštěvníci budou vystaveni visuálním iluzím (videa, fotografie, zvuku, sochy) utvářející pocit, že se návštěvník dívá či dokonce účastní něčeho co nahrazuje (více logickou) realitu, jen aby za okamžik zjistil, že opak je pravdou. Na základě tohoto posunu obohatí návštěvník daná díla i jejích význam o svůj osobní vklad.
Umělecký výraz se stává mocným elementem, který mění „prvotní pohled “na realitu a faktory zobrazení: poukazuje na komplexnost vztahu mezi virtuálním světem a díky pominutí protikladů vycházejících z procesu srovnání utváří jakousi koalici mezi formou a obsahem.
Umělci:
Wolfgang Berkowski
Salzkotten (Německo), 1960
V díle nazvaném Prop 1 / Scránka a Prop 2 / Projekce, využívá Wolfgang Berkowski staré nalezené fotografie, původně použité Hand Peter Feldmanem. Díky její velikosti a umístění, bude divák nucen imitovat pozici těla vyobrazené ve vystavené fotografii. Pro přicházejí publikum se tak divák stane jakýmsi imitátorem obsahu fotografie.
Igor Eskinja
Rijeka (Chorvatsko) 1975
Iluzionalismus a imitační procesy jsou základem umělcova výzkumu, který se zabývá hranicemi mezi druhou a třetí dimenzí. Na základě výměny mezi kresbou a architekturou visuálně přeměňuje rovnou plochu v sochu a statický objekt v pomíjivou hmotu.
Alberto Garutti
Galbiate, LC (Itálei) 1948
Znám především jako jeden z nejuznávanějších italských umělců a vlivných mentorů na milánské Akademii výtvarných umění v Brera, Garutti v Praze představí sérii performativních fotografií, které vytvořil během 70 let. Fotografie zobrazují různé pozice těla umělce v daném prostoru. Tělo proměňuje svou formu a posouvá tak hranice vnímání diváka, který skrze nový pohled reviduje své dosavadní chápání prostoru a lidské přítomnosti v něm.
Krištof Kintera
Prague (Česká Republika) 1973
Za použití elementů a objektů nalezených v každodenním životě, za posunu jejich původního kontextu a díky jejich zařazení do nové komplikovanější až nelogické reality, vytváří umělec nové perspektivy a originální estetické asambláže, mnohdy namířené tak, že reinterpretují velikášské vize dějin umění a zároveň odkazujících na iluze v možnostech technologického vývoje.
Tracey Moffatt
Brisbane (Austrálie) 1960
Na základě koláží, kdy umělkyně kombinuje úryvky ze současných a starých filmů, za použití střihačských efektů uměle sestavuje série milostných scén a záběrů boje a děsivého ničení. Díky této technice dochází k posunu hlavního bodu příběhu a divák díky novému ději zapomíná na jeho umělost a na nečekaný posun z reality do fikce.
Adrian Paci
Shkoder (Albánie) 1969
Albánský umělec se ve své tvorbě zabývá především nerovností mezi sociálními skupinami a migrací. Video v této výstavě zobrazuje skupinu lidí, kteří se pokouší klasickou metodou nastoupit do letadla, které však na místě není. Celé video je jakousi metaforou na situaci a postavení (fyzickou i společenskou) imigrantů v současném světě
Antonio Rovaldi
Parma (Itálie) 1975
Natočeno a představeno v prostorách obrovské katedrály San Michele a Ripa (XVII. století) v Římě, dvojitá video instalace zobrazuje hráče baseballu mířícího na křehkou keramickou kompozici projektovanou na protilehlou zeď. Divák, který stojí mezi oběma obrazy nasává napětí a očekávaní odpalu a stává se tak fyzicky součástí hry.
Marinella Senatore
Cava dé Tirreni, SA, (Itálie) 1977
Video umělkyně vytváří prostory mimikující kinematografické procesy. Sestavuje enviromenty, ve kterých je denní světlo i filmová atmosféra uměle přetvořena v galerijním prostoru, kde zároveň odráží zdánlivou realitu fiktivního světa.
(http://www.futuraproject.cz)
Processing a Mirage
KRIŠTOF KINTERA: Fatal Egoist 1, 2007, dekonstruované kolo / deconstructed bicycle, Courtesy Jiří Švestka Gallery, Prague\r\n(http://www.futuraproject.cz)
ALBERTO GARUTTI: Bez názvu / Untitled, 1976\r\n(http://www.futuraproject.cz)
ANTONIO ROVALDI: Den otevření / The Opening Day, 2009, Dvoukananálová instalace, barva, zvuk / Double channel installation, colour, sound, 12'40' Courtesy Galleria Monitor, Rome\r\n(http://www.futuraproject.cz)
IGOR EŠKINJA: Opuštění třetí dimenze / Abandoning the third dimension, 2009, Site-specific instalace / Site-specific installation / Courtesy Galleria Paolo Maria Deanesi, Rovereto\r\n(http://www.futuraproject.cz)
IGOR EŠKINJA: Strom / Three, 2006, Lambda tisk / Lambda print, Courtesy Galleria Paolo Maria Deanesi, Rovereto\r\n(http://www.futuraproject.cz)
WOLFGANG BERKOWSKI: Bez názvu (Bez popisku) / Untitled (Unlabeled), 2009\r\n(http://www.futuraproject.cz)\r\n
