Ivan Pinkava, Josef Bolf: Ještě místo - pustá zem
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Výstavní síň „13“
termín: 2010/10/06 - 2011/02/06
poznámka:
zahájení 5.10.2010 v 17.00
-
Projekt Ještě místo – Pustá zem představuje dva autory, jejichž dílo prolínají společné rysy. Oba se koncentrují na postižení citlivých momentů lidské zkušenosti. Klíčovou roli zde hrají otázky zrození, zraňování a smrti. Jejich význam pro vývoj a formování vědomí je podržen a rozvinut do mnoha situačních rovin a obsahových faset. U každého z umělců je téma vyvíjeno v jiném výrazovém médiu. Ivan Pinkava prověřuje smysl lidské dočasnosti prostřednictvím černobílé fotografie, Josef Bolf nalézá pro introspekci odpovídající médium v kresbě a ve vytváření obrazu. Jak na fotografiích, tak v obrazech se setkáváme s vědomě stylizovaným světem, který se zdá být hermeticky uzavřený. Neprodyšnost a důsledná sevřenost výjevu nutí diváka ke koncentrované pozornosti. Jsme tu prostřednictvím autorské režie nekompromisně konfrontováni se smrtelností, která se nás týká. V této rovině dochází k propojení autora i diváka.
Petr Vaňous
-
Decadence Now! je projekt, který již v době svých příprav vzbuzuje pozornost nejen doma, ale i v zahraničí. Na celém projektu, který představí více než čtyři desítky umělců (Joel Peter Witkin, Paul McCarthy, Damien Hirst, Robert Mapplethorpe, Pierre et Gilles, Cindy Sherman, Ivan Pinkava atd.), spolupracují desítky prestižních muzeí a galerií z Evropy, Asie i Severní Ameriky. Expozice bude doplněna bohatým spektrem doprovodných programů, jež představí fenomén dekadence sérií filmových projekcí, hudebních a divadelních představení.
Decadence Now! Visions of Excess se uskuteční současně v pražské Galerii Rudolfinum, brněnském Domě umění, Uměleckoprůmyslovém muzeu, v Centru současného umění DOX a v Západočeské galerii v Plzni na podzim roku 2010. Tato výstava je prvním podobným mezinárodním projektem, který se snaží koncepčně pracovat s pojmem dekadence v současném umění. Dekadentní tematika je v současné kultuře opět aktuální. Apokalyptický pocit zmaru a krize naší civilizace podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidského nitra i samotného světa. Od sedmdesátých let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu soudobého umění pracovat s typicky dekadentní tématikou.
Petr Vaňous
