Jiří Petrbok: Metamorfózy premeny

typ výstavy: autorská
místo konání: Zahorian & Co. Gallery
termín: 2012/01/27 - 2012/02/25

poznámka:
Výstava Metamorfózy proměny prezentuje výběrem děl klíčové téma Jiřího Petrboka (1962), kterým je metamorfóza obrazu a jeho výrazu - proměna jako paralelní proces:z jedné strany recyklacevnímaného a z druhé transformace vnímání. O obrazech Petrboka lze zpětně (pouze zpětně!) hovořit jako o dekonstručních modelech, které do sebe - vědomě i podvědomě - integrují společenskou i individuální zkušenost, a to psychickou i fyzickou. Autor jako jeden z mála současných českých malířů pracuje synteticky a předkládá divákovi přesvědčivou komplexní zkušenost. Tím rehabilituje vedle zdánlivě překonané figurace také nový, či spíše „jiný“ obsah, který odpovídá problematickému společenskému klimatu dneška s jeho iritující nestabilitou. Netransparentní chod veřejných věcí se mění v hybridní situace, přehledné dění mizí v zámotcích a dutinách, nebo se převrstvuje recyklací prázdných či pozornost odvádějících dat.

Petrbokova obrazová „transformace“ – výrazová i obsahová - má složitější průběh. V rámci jedné zastřešující, komplexní proměny obsahuje řadu menších, souběžných i mimoběžných dílčích proměn, které společně vytvářejí dynamickou strukturu díla i jeho výraznou (až romantickou) jinotajnost. Odtud paradox v názvu výstavy. Jedná se o jakési zrcadlení procesu – malého ve velkém a naopak. V Petrbokových obrazech je zpracována a manipulována věcná realita v jejím stavu surové i jemné reprodukce, manipulace a deformace. Důležitý je tu motiv „propadání se do hloubkové dimenze“ obrazu. Názorně si toto „propadání“ lze představit na příkladech mikroskopu a vesmírného dalekohledu. Oba pohledy jsou orámované (formát kukátka) a přibližují jakýsi výsek skutečnosti, jeden přibližuje mikrosvět (nanosvět atd.), druhý makrosvět. Oba zkoumané stavy – preparát i kosmický snímek – se nacházejí mimo lidské měřítko, a ač jsou rozdílným vstupem do okolního matrixu – přiblížení vzdáleného (jednou velkého, podruhé malého), jsou si nakonec paradoxně velmi blízké v tom, jak vypadají, či jak se jeví lidskému oku. V Petrbokových obrazech dochází k obdobnému propadu do pomyslné hlubinné dimenze obrazové roviny. Také zde je cosi přibližováno a nahlíženo, ale v jiné rovině. Především v rovině vzájemných vztahů mezi atributy současnosti, minulosti a budoucnosti a také v rovině veřejného, soukromého a intimního, kde chybí jednoznačné a stabilní hranice. Sjednocujícím prvkem je zde člověk modelovaný svým vědomím, podvědomím a tím, co je označováno pojmem imaginace.

Petrbok kolážuje historické motivy se současnými. Aktualizuje zažité konvenční atributy (např. srdce, drak, lev, lebka). Vyjímá je z původního kontextu a skládá z nich nový celek. Ironizuje jejich historický kontext, ale zároveň ho přetváří do podoby současného mýtu, jakéhosi aktualizovaného „para- vyprávění“, které je rubem původního líce legend. Obnažuje přitom zákonitosti samotného utváření obrazu, což má velký vliv a dosah na další podobu obrazu. Jde především o jinou roli separovaných a integrovaných znaků, které jsou zbavovány symbolického významu plynoucího z historického (nebo propagačního) kontextu, přesto však v jejich vnímání určitý podvědomý automatismus v evokaci symboliky přetrvává (srdce = láska, lev = Čechy, drak = Satan). Nejsou tu respektovány ani poměry a měřítka věcí a figur (srdce je stejně veliké jako drak apod.) ani konvence barevnosti (modrý drak, srdce v barvách národní trikolory). Proto jejich následná skladba vytváří jinou, překvapující, snovou strukturu obrazového celku, jakousi neustále se proměňující dynamickou rovinu.

Citace a skryté recyklace známých motivů fungují jako prefabrikované elementy nového děje. Je to tedy jak žonglování se symboly a kulturními kódy, tak i s jejich věcnou podobou a závazným kontextem. Na jedné straně drak vypůjčený v pozměněné podobě od Paula Uccella (pol. 15. stol.), na straně druhé citace aktuálního světového umění pracujícího s hybridní věcností a mutací (Damien Hirst, Dinos & Jake Chapman, Jonathan Meese, Wilhelm Sasnal, Anish Kapoor, Gilbert & Georges, Milan Kunc ad.). To, co vidíme, nám připadá známé, ale nejsme si tím jisti, protože vše vypadá jinak, nežli jsme běžně zvyklí a vše je předkládáno v jiných, pozměněných vztazích. Pseudo-posvátné (a to včetně profánního tzv. uměleckého trhu plného „zářících hvězd“) je kriticky přehodnoceno, zbaveno mediální a žurnalistické aury a přetransformováno do spirituálně odstíněné zkratky. Deformace tvarů v sobě odráží patos radikálních proměn, podobně jako při spalování se mění podstata hořící látky v jinou kvalitu.

Petr Vaňous

Jiří Petrbok: Metamorfózy premeny

osoba   narození
Petrbok Jiří   28. 3. 1962    

Jiří Petrbok: Metamorfózy premeny

instituce, obec, adresa
Zahorian & Co. Gallery, Bratislava (Bratislava), Štúrova 10

Jiří Petrbok: Metamorfózy premeny

osoba   narození
Vaňous Petr   24. 2. 1975