Václav Stratil a Martin Helán: Otevřený kruh
typ výstavy: kolektivní
místo konání: galerie sam83
termín: 2013/02/02 - 2013/04/15
poznámka:
-
Duo Boys a jiné spolupráce Václava Stratila
Spolupráce se stala jednou ze základních tvůrčích strategií Václava Stratila takřka hned poté, co se před dvanácti stal učitelem na Fakultě výtvarných umění v Brně. Přímá kooperace byla pro něj nová. Pouze na úrovni zpětných spekulací se můžeme dohadovat, že se na ni určitou dobu „připravoval“. V letech 1995 a 1998 realizoval dva výstavní projekty v pražské Nové síni, v nichž odlišnými způsoby pohlížel na problematiku autorství. V prvním případě vystavil vlastní staré obrazy z období, kdy jako používal první ze svých mnoha pseudonymů Hu Haba. Časovému odstupu odpovídala i distance v nakládání s materiálem: Stratil jím pokryl stěny od podlah ke stropu. S Hu Habou se již vnitřně neztotožňoval a užil ho jako příklad „sebe-druhého“. Za tři roky vystavil na stejném místě černobílé fotografie obrazů malíře Václava Boštíka. Událost nazval Společnou výstavou. Boštíkovy abstraktní kompozice převedené do černobílé škály připomněly Stratilovy rýsované kresby z 80. let. Šlo o gesto apriopriace, které se dotýkalo významu autorství a uměleckého originálu.
Jeho školní spolupráce mívají různou podobu. Mohou být soustředěnou kooperací s mladším partnerem nebo krátkým dobrodružstvím. K Stratilově praxi patří i nevyžádané zásahy do děl studentů, kdy už je těžké mluvit o spolupráci dvou partnerů. Rovněž to ovšem Stratil považuje za metodu tvůrčí, pedagogickou a komunikační, přičemž nemá být hledán rozdíl mezi jedním a druhým.
Výstava Otevřený kruh představuje poslední, dosud neuzavřenou spolupráci s malířem Martinem Helánem. Oba vystavují pod vlastními jmény. Podepisují se ale jako Duo Boys. V pastózních, expresivních obrazech hledají vzájemnou souhru - uprostřed „dění“, jímž je malířský proces. Společným malováním dospívají k šťavnatému meta-primitivismu a radostnému terénnímu výzkumu základních premis malby. Bezstarostnost hry na sdílené šachovnici plátna se odráží i na neexistenci pravidel určujících obsah a formu.
Je tomu právě rok, co se uskutečnila poslední Stratilova výstava „společných obrazů“. Ve dvou turnusech, ale v podstatě za několik dní je namaloval s bývalým studentem Markem Číhalem. Říkali si skupina Moon Art. První a poslední výstavu měli ve sklepní galerii pražského Kafe v lese. Některé obrazy byly vydařené, jiné slabší. Protože jsem byl kurátorem výstavy, vzpomínám si, že jsme nevystavili pouze ty nejslabší. Vernisáž trvala dlouho do noci a završilo ji Stratilovo prohlášení, že s Moon Artem končí. Měsíční umění se rozplynulo před rozbřeskem.
Nenaznačuji, že Stratila s Helánem čeká to samé. Jejich obrazy vznikají v jiném klimatu - ve školním ateliéru, kam oba pravidelně docházejí. První malby vznikly před rokem. A k malování se vrátili i po delší odmlce zapříčiněné Stratilovými zdravotními potížemi. Připomenutím Moon Artu však lze přiblížit zásadní parametry Stratilových kooperací. Václav Stratil vždy stojí v jejich středu. Iniciuje je, připouští, moderuje. Základním vodítkem je pro něj osobní uspokojení z interpersonální výměny. Spolupráce není dogmatem a nenaplňuje sociální cíle. Maluje se bez ohledu na další důsledky. A výstava je v tomto procesu prubířským kamenem, na kterém se následně ověřuje, nakolik kvalita jejich komunikace obstojí před okolím.
Jiří Ptáček
