Motýlí efekt?
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie Rudolfinum
termín: 2013/01/18 - 2013/03/10
poznámka:
Motýlí efekt vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu.
Tato výstava otevírá otázky možností malířské reflexe dnešní doby, která v sobě nese množství rozmanitých kulturních impulzů a stop z různě vzdálené minulosti, jejichž začátky nelze zpětně díky množství převrstvení a rychlost distribuce dat zpětně identifikovat. Na tuto situaci reaguje ve svých obrazech šest malířů tří generací, kteří usilují o dekonstrukci či defragmentaci mizející jednoty jako společné jistoty. Každý z nich jiným způsobem malířské artikulace zpřítomňuje a zobecňuje nejistotu z neznámého. Jsme tu svědky obecnější proměny, o jejíchž zákonitostech nejsme dostatečně informováni. Jak uchopit to, co by mohlo být společným pocitem doby a co se v druhém plánu ukazuje jako aspekt, který propojuje všech šest názorových pozic prezentované malby?
Název „Motýlí efekt?“ metaforicky odkazuje k principu východiska a důsledku, aniž by mohl být tento princip přesně časově a prostorově usazen. Otazník v názvu výstavy poukazuje na zmnožení a zrcadlení otázek vložených autory již do základních vrstev vystavených obrazů.
Vztahování se ke světu se komplikuje. Nezbývá tedy, než se ptát: Jaká je příčina a jaký je důsledek tohoto stavu? Stačí princip modelové situace k pochopení tohoto složitého děje? Nebo je to spíše sama obrazotvornost – nástroj společný umění i vědě -, která je schopna nových, přesnějších pojmenování, a kterou je proto třeba znovu probudit k životu?
Vladimír Véla (1980)
Procesy v prvotních, živých formách. Cyklické opakování zrodu a zániku. Motiv jádra a znaku v jednoduchých kompozicích mimo chronologii dějin.
Adam Štech (1980)
Vytěžování dějin umění „proti srsti“, narušování chronologie. Koláž historických slohových fragmentů. Parafráze, aktualizace, zpřítomňování.
Martin Gerboc (1971)
Básnické a filozofické rezonance (např. Baudelaire, Artaud, Foucault, Barthes). Deziluze praxe mezi mocí násilím a sexem. Květy zla.
Lubomír Typlt (1975)
Metafory prozření. Čas dětství a dospívání. Hra jako nevratný vstup do zkušenosti.
Daniel Pitín (1977)
Rozpad kontinuálního vyprávění. Svět jako labyrint. Metamorfóza času a prostoru v mediálním křížení obrazů a informací.
Jiří Petrbok (1962)
Možnosti nové syntézy. Odhmotnění, redukce a spiritualita. Recyklace a citace jako základ nové výrazové identity.
galerierudolfinum.cz
