Ivan Komárek: Zákresky (vizuální knihy 1998-2012)
typ výstavy: autorská
místo konání: Polička/Shelf (malá galerie autorské knihy v Centru současného umění DOX)
termín: 2013/04/08 - 2013/05/05
poznámka:
-
Ivan Komárek (1956) je především malířem monumentálních kompozic zalidněných až naturalisticky vystiženými, přesto typickým rukopisem stylizovanými, postavami s výrazným erotickým nábojem. Ty jsou charakteristické také pro jeho široké materiálové a žánrové rozpětí díla: od maleb na porcelán a návrhů na gobelíny, přes asambláže z nalezených předmětů a vlastní plastické práce, až po malbu na technické materiály (střešní lepenka, tapeta, kobercová metráž), které nabízejí nečekané estetické kvality. Nevyhýbá se ani tak obskurním materiálům jako jsou potravinové obaly z polystyrenu či papíroviny, které zpracovává do prostorových objektů, experimentuje s reliéfním tiskem do plechu využívaným pro výrobu dopravních značek nebo s výřezy z plexiskla.
Veškerá Komárkova tvorba - technologicky tradiční a neúnavně experimentální – je, až na oživující výjimky, figurální, zakotvená v podrobné znalosti díla uměleckých předchůdců. Zvlášť blízko má k Picassovi a Caravaggiovi, z českých umělců k Zrzavému a Čapkovi. Inspiraci pro jeden cyklus našel v manýrismu. Není epigonem, vyznačuje se úctou k modernistické i starší tradici, kterou svébytně a svobodně rozvíjí.
Mohutnost velkoryse rozvržených pláten vychází z denní kreslířské práce, I.K. kreslí takřka nepřetržitě, z motivů, které sbírá „kudy chodí“, vybírá a sestavuje rozměrné kompozice. Kresby nejsou jenom záznamem, přípravnou prací, ale plnohodnotnými díly. Východiskem i prostředkem jejich sdělení je linie zvládnutá ve všech možnostech, které toto zdánlivě prosté médium nabízí. Patrná radost z tvorby se jako energie přenáší z kreseb do obrazů, z obrazů k divákovi.
Zvláštní místo v Komárkově díle zaujímají série či cykly kreslené do sešitů, zápisníků, vzorníků papírů nebo knih. Po kresbách do Meyrinkovy novely (přelom 80. a 90. let) blížících se ještě ilustracím, vznikají od roku 1996 „vizuální knihy“ (název I.K.), kresebné deníky z cest, další a další svazky. Vůdčí kresbu v nich často kombinuje s koláží a asambláží, postupuje většinou list za listem, ale také se vrací a dokresluje, prostříháváním a prořezáváním proniká do nitra papírového bloku, nabízí víceznačné pohledy na stránky, zpochybňuje lineární čtení, časově jednosměrné vnímání knihy.
Tématem je převážně postava, napětí a očekávání zvyšuje střídáním figury s abstrakcí či krajinou. Způsob zpracování knižního bloku závisí na podkladu, na druhu papíru, na který přímo reaguje. Orientální papír špatně přijímá pevnou čáru, ale umožňuje efekty průsaků vodových barev, na papírenských vzornících vynikne čistá lineární kresba, jindy jsou vhodnější pastelky, fixy, akrylové barvy nebo jejich kombinace.
V zápisnících z obchodů Sanu Babu I.K. komentuje buddhistické symboly vytištěné v rozích stránek, v práci Akta (akty na svazku soudních zápisů (akt) z 19. století) vytváří slovní i tématické hříčky.
Každá z autorských knih Ivana Komárka přináší, kromě zásobárny motivů a nápadů pro příští velká díla, množství pestrých dokladů, jak variabilním a nevyčerpatelným námětem je lidské tělo.
Lucie Rohanová
s využitím monografie Ivan Komárek, Praha 2010 a na základě rozhovoru s malířem z 14.3.2013
