Ivan Kafka: Pár věcí (projekty a realizace)
typ výstavy: autorská
místo konání: Geofyzikální ústav AV ČR, přednáškový sál
termín: 2014/11/06 - 2015/02/24
poznámka:
--
V roce 1988 jsem díky Vojěchu Lindaurovi začal psát do časopisu Gramorevue o výtvarném umění. Článek o práci Ivana Kafky uváděly verše Christiana Morgensterna:
„Tu krychle v hloubi uražena,
dál mlčela jak slabá žena."
V Kafkových dílech totiž je, podobně jako v básních Christiana Morgenstgerna, vždy přítomný – filozofický či filozofující – humor. Humor bez vtipu – nevím, jak to vyjádřit lépe než to dokázala Křižovnická škola - umožňující odstup od vzniklého díla, nadhled zdůrazněný v případě Kafkových realizací často i názvem: Bílá koule na Bílé Hoře (1984), Sedm kamenných hromad pro Stein (1988), Přítomná minulost, minulá přítomnost (1994), Národní chrčení do prázdna (2003) nebo Proměny českých pytlíků v pytlíky EU (2007-2008). Humor je páka, která by se nikdy neměla ohnout. Navíc na přelomu 70. a 80. let Ivan Kafka realizoval několik – kubicistických – projektů, jejichž základem byly kubusy, kostry duralových krychlí, menší o rozměrech 120 x 120, velká – maxikrychle - o hraně 420 centimetrů. Prostor vymezený tou menší se snažil co nepřesněji vyplnit nalezenými přírodninami – větvemi, slámou, kameny, listy, sněhem a ledem, pískem. Nejdříve vítr rozfoukal krychli z nakupených listů. Slunce během několika dnů proměnilo kostku sněhu i ledovou krychli ve dvě kaluže. Déšť, vítr, lidé i zvířata rozebrali větve, po poli roznesli hromádku slámy. Nejdéle vydržela krychle z kamenů. Při pozdějším katastrálním měření byla dokonce označena jako orientační bod, jako něco, co do krajiny patří a co ji dotváří. Vztah realizací ke konkrétnímu místu je pro Kafkův přístup zásadní, svým způsobem určující.
Vojenskou základní službu přežil na letišti, dva dlouhé roky pozoroval meteorologický rukáv, důmyslné zařízení, na kterém je vidět, co běžně k vidění není — odkud, kam a jaký vítr právě fouká. Tak vznikl v roce 1976 a 1977 první fotografický cyklus — Povídka o skládání, tvarování, nafukování, vlání, zvedání…
Realizacím předcházejí slovní záznamy, kresebné studie projektu. Projekt je návod, plán, nákres, koncept, první a často nejdůležitější krok k zhmotnění myšlenky. Některé projekty se zatím neuskutečnily, např. Znovuvyhoření Veletržního paláce. Kafkovy realizace jsou převážně tvořené opakujícími se - jakoby identickými a zároveň jedinečnými - prvky. Jednotkami tak už například byly dělové koule, dopravní jehlany, dětské větrníky, špejle, nárazníky železničních vozů, šípy, halapartny. Opakováním, zmnožením jednotek v nový - často geometrický nebo geometricky cítěný – útvar či objekt působí Kafkovy instalace i jako analogie přírodních zákonitostí a sociálních či společenských událostí.
Hotová díla si sám fotografuje. Snímky jsou věcná svědectví, doklady existence. Kafkovy realizace totiž mají omezenou životnost, obyčejně končí s ukončením výstavy či akce. Nejsou to věčné pomníky či monumenty, ale pomíjivé intervence do přírodního, městského nebo galerijního prostředí. Na rozdíl od všemožných sympozií a setkání nezamořují města, nezaplevelují krajinu.
A když jsem Morgensternovou básní začal, tak jeho básní v překladu Josefa Hiršala i skončím. Christiana Morgensterna nefascinovaly jenom krychle, ale – podobně jako Ivana Kafku – i další základní geometrická tělesa, tedy krychle, kvádry, jehlany, kužely a koule.
Palmström vyjme papír ze šuplíku.
Rozkládá jej umně v pokojíku.
Pak z něj zmuchlá koule. Když je má,
rozkládá je umně, už je tma.
Rozkládá je umně (už je tma),
aby, vzbuzen ze sna, ušima
aby vzbuzen, ušima ty koule
slyšel šustit, v peřinách se choule
strachy (aby v peřinách se choule
strachy) slyšel šelestit ty koule.
Jiří Hůla
