Pavel, Jitka, Tomáš a Jan Herynkovi: Tvor voda, bratr strom, sestra hvězda

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie Zet (Galeriezet)
termín: 2015/03/28 - 2015/05/28

poznámka:
--

vítr a voda a tráva

jednou z hlavních motivací, proč vůbec v minulosti začala vznikat výtvarná díla, byla potřeba člověka promlouvat s přírodou. dialog s přírodními zákony, s danostmi světa, ale také dialog se sebou samým, se svým vnitřním já – to jsou patrně nejsilnější a nejčastější pohnutky, proč kdysi člověk nakreslil první linii, proč z hlíny vymodeloval první sochu, proč začal rozmělňovat různé přírodní materiály, aby získal barvu, s níž namaloval první obrazy. a jakkoli v pozdějším vývoji, kdy do poznávání přírody vstoupilo vědecké zkoumání, dokázalo lidstvo odhalit mnohá přírodní tajemství, přece i dnes naše lidské příbuzenství s přírodou zůstává obestřeno mnoha otazníky. tím spíše je pro výtvarné umělce tematika přírodních dějů, jevů i tvarů nevyčerpatelným zdrojem. jakým tvorem je pro nás voda? jaká je to vlastně hmota, když se jí dokážeme dotýkat, ale ona z naší dlaně neuchopitelně mizí? a jak pevným skupenstvím je strom, když jeho podoba se každým dnem proměňuje? vítr, voda a tráva. to jsou neuchopitelní představitelé přírodního společenství, bez nějž si svůj život neumíme představit. tráva je kůží či srstí krajiny – jsou to vlasy, se kterými si v přírodě pohrává vítr. jsou to vlasy, které můžeme pohladit. výtvarné umění moderní doby se od pozorování přírody velmi výrazně posunulo směrem k pozorování lidské společnosti. umělec vstoupil do dialogu se sebou samým a začal zobrazovat své vnitřní světy i své postoje a otázky, jimiž se ptal po smyslu lidského života. současné umění je proto nesmírně různorodou oblastí, v níž ovšem onen pradávný dialog s přírodou zůstává stále aktuální. společná výstava tvor voda, bratr strom, sestra hvězda, na níž se se slovesným uměním setkávají fotografie, tušová malba a manipulovaný obraz, může byt vnímána jako exemplární příklad novodobého pojetí aristotelovy zásady „unitas multiplex“, tedy jednoty v rozmanitosti. je to několik autorských pohledů na vnitřní život přírody. ale možná ještě silnější hodnotou této výstavy je její lidský rozměr v podobě pozoruhodného tvůrčího rodinného setkání. autoři se odvážili ke společné prezentaci, která nabízí možnost osobitého nahlédnutí do soukromí. je to důkaz, že výtvarné umění se v jedné rovině vždy snažilo o vytvoření nového tvaru, nové vizuální skutečnosti, ale současně bylo vždy především formou dialogu. pavel herynek se ve svých kresbách v minulosti často zabýval různými přírodními zákonitostmi, zajímal ho pohyb, v některých objektech se mu spolutvůrcem stala rotace (kruhové artikulace), v jiných využíval zrcadlení (modulátory). dokonce si našel řadu postupů, v nichž výslednou podobu kresby spolu s ním vytvářel fyzikální princip. výtvarně velmi výrazné byly například cirkulární kresby a rotokaligrafie, při jejichž tvorbě se autor kreslícím nástrojem dotýkal roztočené plochy papíru. kresby, které pavel herynek vytváří v posledním období, jsou možná více subjektivní, protože jejich kompozici, strukturu a dynamiku určuje sám umělec prací vlastní ruky a mysli. ale současně tyto kresby v sobě nesou něco obecnějšího, nějakou dlouhodobě zažitou zkušenost, takže navzdory zdánlivé subjektivitě promlouvají o hodnotách obecnějších – možná o pohybu větru, o zvucích vody a růstu trávy. ve fotografiích tomáše herynka nacházíme tiché pozorování okamžitých situací, které lze vnímat současně jako typické fotografické „ulovení“ pomíjivého okamžiku, ale současně v těch fotografiích nacházíme určitou stopu věčnosti, postižení nějaké přírodní danosti. v těch fotografiích je zobrazen bratr strom i bratr pták a matka voda a kouzelník vítr. jan herynek zase může být zařazen do společenství těch umělců, kteří svou motivaci nacházejí ve svém vnitřním světě, v nějakém vypozorovaném obyčejném detailu. například pro jeden velký cyklus prací byl inspirujícím detailem otisk či fotografický záznam vlastního prstu, struktury kůže, daktyloskopický detail. manipulací a reuší z tohoto nepatrného detailu vytvořil rozsáhlou obrazovou strukturu. ale tak přece naše oči i naše mysl pracují, když z dílčího detailu dokážeme odvodit obecnější souvislosti. k poslednímu souboru byl inspirován podobami bakterií pod elektronovým mikroskopem. úsporné verše japonské básnířky v překladu jitky herynkové jsou v některých okamžicích stejně silnou výtvarnou či vizuální výpovědí jako obrazy, kresby nebo sochy. v nepatrném slovním spojení jsou skryty obrazy, které si vnímavý čtenář podle svých představ sám dotváří. je to jednoduché jako „zábava za podzimního večera – na každé kapce rosy / počítám jeden / měsíc vedle druhého / celou noc / až do svítání.“ až budete odcházet z výstavy, hledejte, kam se ukryla sestra hvězda.
­
radek horáček, únor 2015

Pavel, Jitka, Tomáš a Jan Herynkovi: Tvor voda, bratr strom, sestra hvězda

 

Pavel, Jitka, Tomáš a Jan Herynkovi: Tvor voda, bratr strom, sestra hvězda

osoba   narození
Herynek Jan   6. 4. 1973    
Herynek Pavel   1. 11. 1943    
Herynek Tomáš   12. 12. 1970    
Herynková Jitka   9. 8. 1946    

Pavel, Jitka, Tomáš a Jan Herynkovi: Tvor voda, bratr strom, sestra hvězda

instituce, obec, adresa
Galerie Zet (Galeriezet), Velká Bystřice (Olomouc), Zámecké náměstí 775

Pavel, Jitka, Tomáš a Jan Herynkovi: Tvor voda, bratr strom, sestra hvězda

osoba   narození
Pastuszak Jaroslav (Jarosław)   16. 7. 1971