Prostor pro pohyblivý obraz: 3. kapitola: The Owl's Legacy and Its Discontents / Moving Image Department: 3rd Chapter: The Owl's Legacy and Its Discontents
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Veletržní palác
termín: 2015/09/30 - 2016/01/03
poznámka:
Těžištěm třetí kapitoly Prostoru pro pohyblivý obraz, tematicky věnované médiu dokumentu v současném vizuálním umění, je dílo Inner Time of Television (2010). Ve společném projektu The Otolith Group a francouzský filmař Chris Marker rekonfigurují jeho dílo L'heritage de la chouette neboli The Owl's Legacy, třináctidílný televizní cyklus z roku 1989 zabývající se kulturou antického Řecka, jako instalaci a doprovodnou artist book. The Owl's Legacy zkoumá odkazy a potenciál antického Řecka skrze kontinuální modulaci videomateriálu, voiceover komentáře a studiové rozhovory s odborníky na toto klasické období, filmaři, dramatiky, skladateli, filozofy a dalšími specialisty. Všech třináct epizod The Owl's Legacy přítomných v galerijním prostoru lze prožít jako celek a je možné je sledovat jednotlivě. Inner Time of Television tímto narušuje logiku cyklu televizních dokumentů a naznačuje, že kontext pro práci s médiem pohyblivého obrazu, která se vzepřela konvencím televizního natáčení v daném žánru, se radikálně přesunul do roviny současného umění.
Chris Marker a jeho dílo, o kterém filmový teoretik Roy Armes prohlašuje, že „Marker je neklasifikovatelný, zkrátka jedinečný … francouzský film má své dramatiky a básníky, své techniky a životopisce, ale pouze jediného skutečného esejistu: Chrise Markera...”, stojí u zrodu tradice dokumentárních strategií v současném umění. Jeho schopnost reprodukovat vzdělanost a prezentovat znalosti ve filmu jsou stavebními kameny nejrozšířenějších projevů soudobé práce s médiem pohyblivého obrazu, videoeseji a dokumentem. Je tak platformou pro všechna díla třetí kapitoly Prostoru pro pohyblivý obraz – filmy Erica Baudelaira, Duncana Campbella, Christiana Jankowského a Lucy Raven. Představení těchto badatelských strategií však zásadně překračuje samotný pohyblivý obraz a můžeme je také hledat v malířské tvorbě Marie Lobody, ve filmech a architektuře Josefa Daberniga a v prostorových instalacích Liama Gillicka.
Třetí kapitola Prostoru pro pohyblivý obraz tak přímo navazuje na téma letošního Fotograf festivalu, kterým je právě dokument.
