Eliáš Dolejší: Vnitřní horizont / Inner Horizon

Eliáš Dolejší, výstava Vnitřní horizont, 2015, Výklady AXA, Praha, foto Martin Polák (vyklady.axa-hotel.cz)

Eliáš Dolejší: Vnitřní horizont / Inner Horizon

typ výstavy: autorská
místo konání: Výklady AXA (Galerie Výklady AXA)
termín: 2015/05/22 - 2015/09/13

poznámka:
„Divokost“, výraz, který se nutkavě vybavuje v přítomnosti uměleckých prací Eliáše Dolejšího. Akvarely, kresby, asambláže, plastiky, malby; často temná barevnost, vesměs složité prostory, linie vedoucí k proměně, materiály nesoucí význam dočasnosti. Vše vršeno a tvořeno s výraznou intenzitou, v polaritě k prázdnu. Nabízí se zmínit Jeana Dubuffeta, s jeho programem „vyčerpat až do dna všechny nezastupitelné tvůrčí možnosti jednotlivého člověka“, – roku 1951 přednesl na filozofické fakultě Univerzity v Lille úvahu „Čest divokým hodnotám“. Jedna z charakteristik jeho výtvarného projevu specifikuje: forma ztrácí všechna privilegia, je nucena sledovat látku v procesu jejího vývoje;1 – pohybujeme se v zóně informelu.

Práce Eliáše Dolejšího odvádějí divákovu pozornost od snahy uchopit význam celku nebo nacházet detaily k možné interpretaci a nutí ji odečítat zákonitosti dynamiky procesu vytváření. Ta nachází například princip víru, jež v sobě obsahuje téma uzavírání, vedoucí k momentu zahuštěné intenzity, v maximálním bodu se překlápí v opak, až do úplné rozvolněnosti. Jde o spirálu, zformovanou silou živenou principem polarit. U trojdimenzionálních prací Eliáše Dolejšího upoutá pozornost svobodná různorodost materiálů i tvarů, vzniká jakási bezděčná prostorová kresba. K dispozici je i zásoba skic, možných podnětů k prostorové práci. Podstata realizovaného je smyslově-výtvarná.

Akvarely jako modely imaginace – realizované v ploše, vysílají náš vjem do prostoru. Rozpíjející se černé linie na podkladu barevných ploch a jejich seskupení místy obsahují tutéž odhmotněnost, jakou známe z kreseb Karla Malicha. Odlišují se temným momentem, který paradoxně není tíží. Je bodem, kdy přesnou artikulací uchopujeme konkrétní téma, měníme jeho stav. Lze si zde vypůjčit další Dubuffetův termín – „psychokraje“.2

Asambláže z papírových tvarů a liniových prostorových dřevěných struktur jako syntézy smyslovosti a křehkosti. Křehkost stavby i samotného materiálu podporují téma dočasného. Realita subtility a kombinace naprosto nehodnotných materiálů odkazuje k avantgardnímu výrazu Zdenka Rykra, struktura vršení připomíná živé konstrukce Františka Kyncla. Není třeba hledat formální podobnosti dalších autorů, je ale namístě zmínit, že pro Eliáše Dolejšího je inspirativní nová citlivost. Práce s racionalitou je v jeho případě dost svévolná, stereometrická tělesa proměňuje v neuspořádanost ploch a linií, – snaha nahlédnout podstatné nás opakovaně vrací do sféry podvědomí.

V úvodu zmíněný dynamismus jako by byl nesen trojicí prostor – smyslovost – pomíjivost. Pomyslný trojúhelník, průmět původní prostorovosti a obousměrnosti zmíněného víru. Prázdno může být oním momentem, vzhledem ke kterému se autor vyjadřuje. Práce Eliáše Dolejšího – záznamy sledování vnitřního horizontu – lze vnímat jako výsledky myšlení obrazem, přítomné jsou zde principy neustálého procesu a jeho otevřenosti.

1 Jan Kříž, Jean Dubuffet, Praha, Odeon 1989, s. 5, 54.
2 Tamtéž, s. 106.

Text: Iva Mladičová

-

Aquarelles, drawings, assemblages, plastic arts and paintings by Eliáš Dolejší often contain dark colouring, mostly complex spaces, lines leading to a transformation, and materials bearing the significance of temporariness. The artworks capture one's attention by the unrestrained way in which their compositional elements are treated, and at the same time by their dematerialized expression. They direct the spectator's attention to the observation of the dynamics of the creation process – everything being piled up and brought to existence with a significant intensity, as opposed to emptiness. We can see the notional principle of a whirlpool, and the free heterogeneousness of materials and shapes of his three-dimensional works induces the sense of a spatial drawing; his aquarelles are a kind of imagination models, the assemblages from paper shapes and linear spatial wooden structures as syntheses of sensuality and fragility. The omnipresent dynamism seems to be borne by the triplet of space – sensuality – transience; the imaginary triangle, a projection of the original plasticity of the bidirectionality of the mentioned whirlpool. The works by Eliáš Dolejší – records from the observation of the inner horizon – can be perceived as the outcome of visual thinking, with the presence of principles of continuous process and its openness.