Jiří Lindovský: Práce z let 1967 - 2002
typ výstavy: autorská
místo konání: Muzeum umění Olomouc
termín: 2002/11/07 - 2003/01/05
poznámka:
Salon, Kabinet
Jiří Lindovský (1948), od roku 1992 vedoucí ateliéru Grafika I. na Akademii výtvarných umění v Praze, patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění tzv. střední generace. Potvr-dilo to i zařazení jeho prací na výstavu Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969–1985, kterou v roce 1996 připravilo České muzeum výtvarných umění v Praze.
Nicméně jeho více jak třicetiletá práce v oborech malby, kresby a grafiky, tématicky zaměřená nejprve na figurativní práce, pak na “civilní zátiší” a následně mimo jiné na zkoumání analogií mezi světem techniky a principy konstrukce přírodního světa, nebyla doposud komplexně zpracována. To se týká především autorovy tvorby z let 1967–1979 a paradoxně i posledního tvůrčího období, odvíjejícího se přibližně od roku 1994. Tehdy se Jiří Lindovský totiž po letech znovu vrátil velmi invenčním a v současném českém umění ojedinělým způsobem k tématu zátiší, jímž se poprvé intenzivně zaobíral už na konci 60. let minulého století. Zde je namístě zdůraznit, že autor si už krátce po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně našel vlastní cestu, kterou dál rozvíjel na vlastní pěst i během studia na Akademii výtvarných umění v Praze (1970–1975) u vynikajícího českého grafika Ladislava Čepeláka. Lindovského střízlivý a zároveň objevný pohled nejprve na téma zátiší a vzápětí na svébytný svět technických přístrojů, jež jsou dnes běžnou součástí našeho života, byl ve své době v českém prostředí soliterní a obtížně zařaditelný. Snad i proto vedle autorova dalšího oblíbeného tématu Letadel či Přístrojů i jeho následující kresebné cykly Žhavicích těles, Mikrodestiček, Mikrovláken a Kabelů z přelomu 70. a 80. let a o něco pozdějších Kolapsů dlouho provázelo určité neporozumění kreslířovu pohledu na svět jak ze strany diváků, tak teoretiků. Teprve dnes, zdá se, nastává příhodnější doba k reflexi autorova díla, jež bez iluzí a excentrických gest vždy upozorňovalo na skutečnost, že člověk se ani při svých schopnostech realizovat hypersložité přístroje (počítače, letadla, kosmické lodě atd.) nemůže vydělit vně či nad svět, do něhož se narodil.
První pokus o zhodnocení autorovy dosavadní tvorby formou retrospektivní výstavy a doprovodné publikace je tedy veden snahou o ucelené představení jeho díla za posledních třicet pět let. Na výstavě je představeno více než 200 exponátů (obrazy, kresby, grafiky), které pokud možno co nejvyváženěji představují jednotlivé, vždy něčím vzrušující fáze Lindovského hledání výtvarných paralel k výše naznačené problematice.
Vedle vlastní rekapitulace autorovy tvorby má výstava ještě další rozměr. Po retrospektivní přehlídce kreseb Václava Stratila, která se uskutečnila v našem muzeu na přelomu loňského a letošního roku, jde o další významnou autorskou sondu do historie olomoucké výtvarné kultury 70.–80. let 20. století. V těchto sondách hodlá muzeum pokračovat i v následujících letech. Jejich výsledkem by měla být rozsáhlá přehlídka, shrnující dané období v celé škále takových uměleckých přístupů, jejichž kvalita je nezpochybnitelná v rámci celostátního kontextu českého umění druhé poloviny 20. století.
K výstavě byla vydána bohatě obrazově vybavená publikace, která vedle průvodce autorovou tvorbou z pera kurátora výstavy nabízí čtenáři výběr ze starších textů o autorově tvorbě od Jiřího Valocha, Pavla Zatloukala, Jana Kříže, Jiřího Hůly a Jiřího Fialy včetně úvah samotného autora a kompletního soupisu výstav a bibliografie.
-ld-
