Kurt Gebauer: Věřte nevěřte, přijde Kurt!
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie AMB - Sbor kněze Ambrože Církve československé husitské
termín: 2017/04/25 - 2017/05/27
poznámka:
Klub konkretistů KK3 ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové připravil pro návštěvníky výstavu významného současného sochaře a profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Kurta Gebauera (1941), který na svůj věk vůbec nevypadá.
Je obdivuhodné, jak nečekaně, nezvykle, originálně a při tom komplexně se ke každé další výzvě Kurt Gebauer postaví. Jako správného chlapa ho zajímají především ženské a politika. V sedmdesátých letech vyhlásil svůj vlastní stát na samotě u Stradonic, kde žil. Stát Gebauer měl i svou vlastní hymnu a kulturu. Dnes má svůj kurt v Trojhalí v Ostravě, hned vedle kurtů Vonneguta a Cobaina.
Autor dnes už legendárních trpaslíků Kurt Gebauer dokáže zrealizovat sochu, pomník, obludu, plavkyni nebo bohyni z čehokoliv. Může to být sláma, textil, bronz, kamení, co najdete u cesty, umělá hmota, dráty nebo syrová zelenina. Výsledkem jsou politicky i lidsky vtipné instalace, které neztrácejí šarm ani po letech. V jeho práci je trochu ze Švejka a trochu z Kafky. Zároveň je tu všechno české, šikovnost, nápaditost, schopnost improvizace a optimismu v jakýchkoli podmínkách…
Ve výstavě se střetnou symboly dvou odlišných nastavení a hnutí mysli – to, co milujeme, zastoupené rudým srdcem a to, čeho se bojíme, zosobněné monstry a strašidly. Strach i lásku doprovázejí různé fyziologické projevy, jako třeba tlukot srdce, i ten dokáže Kurt Gebauer sochařsky vyjádřit. Srdce jsou jednoznačně spojena s osobností Gebauerova souseda v ulici, Václava Havla. Obludy vznikly v roce 1987, symbolizovaly marasmus let totality, a staly se základem cyklu Má vlast. Bohužel nezmizely ze světa ani po listopadu. Stále máme svoje strašidla. Netřeba jmenovat. Víme.
Kurt Gebauer si ze všeho nejvíc přeje, aby byli všichni lidé političtí a starali se o svoji obec, o to svoje místo, krajinu, prostředí. Sympatického diskutéra, který má na všechno odpověď a argument, by bylo škoda nenechat mluvit vlastními slovy: Pro mne je sochařství jakýsi druh zabydlování prostoru, a to nejrůznějším způsobem.
Do každé české vísky nejméně jeden sochař. Protože on má speciální vzdělání ve vizuální kultuře spojené s reálným materiálem a prostorem. V jistém smyslu má starost o veřejný prostor v popisu práce.
Sochařství je úžasný řemeslo, já tomu říkám prodloužená ruka boží. Sochař má přidat ke kráse tohoto světa, aby se tu dobře žilo. Nějakou akcí, činem může způsobit, že tam pak lidi rádi chodí, dávají si tam rande, a dává jim to smysl. Prostě se nenudí. To mi přijde úžasné.
Kultura a umění byly po celé dějiny organickou součástí jakéhokoli druhu civilizace. Nepamatuji si v dějinách období, kde by speciálně vizuální kultura, tedy všechno to, co lidi obklopovalo a obklopuje, byla brána jako něco navíc, co není potřeba. Naopak – s tím, kdo by se nepodílel na kultuře, by se nikdo nebavil, a ti, co měli peníze, je do umění také často investovali. Peníze jsou hrubá nebezpečná hmota, kterou je třeba spoutat, využít pro krásu a dobro, jinak se ventiluje zločinem.
Přijďte se podívat, co Kurt Gebauer zase vymyslel do nádherného Gočárova funkcionalistického kostela, uslyšíte varhany a věřte, že přijde Kurt a zazpívá Ódu na radost!!!
