Martin Zet: Slova

typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie NoD
termín: 2020/06/26 - 2020/07/16

poznámka:
-
Není dobro jen pouhé alibi zla?“
Autor neznámý
Martin Zet proto přichází se soukromým plánem, který jednak zachraňuje možnost sebeuznání a sebepřijetí (thymos) v soukolí četných krizí a hrozeb ve vizi jiné, nepředurčené budoucnosti. V jeho hledáčku stojí schopnost vzdorovat oběma formám politického úpadku. Jen jejich popřením můžeme znovuobjevit budoucnost jako něco, co se teprve musí vynalézt a snad ještě stát. Zetova Slova jsou tak o možnosti pokračování filosofie dějin, i když na první pohled v nepříjemně temném, skoro až dystopicky okázalém duchu: zda dobro existuje, si Zet totiž příliš jistý není. Avšak „...ale že existuje zlo, to si jistý jsem!“, vyřkne téměř s nadšením.
Temné metafyzické vizi tak kontruje sedmi vlastnostmi, „každou pro jeden den“, jejichž osvojení a zniternění by mohlo být dočasným cílem. Zet chce být:
NEÚPLATNÝ
NESMLOUVAVÝ
NEÚSTUPNÝ
NEBOJÁCNÝ
NEPODDAJNÝ
NEOHEBNÝ
NESMIŘITELNÝ
Takováto Zetova výbava pak snad může překonat jak Fukuyamův „konec dějin“, tak Snyderův stav „politiky nevyhnutelnosti“, jelikož do vize budoucnosti vnáší možnost kvalitativní změny. Bortí i „politiku věčnosti“, neboť seznam, ukotvený v konkrétním čase pandemického období roku 2020, je i manuálem jak se v současném okamžiku vyvázat z bludného kruhu polopravd a „celolží“ a nepodléhat politickým fikcím. Zet tak introspektivně netesá kantovsky vysněný profil ctnostného „muže kategorického imperativu“, ale ve vlastním živém mase vyřezává přijatelnou hypotézu sebe sama v konkrétní globální společensko-politické situaci: v okamžiku vynucené poslušnosti, v éře naordinovaného, sdíleného, solidaritou kamuflovaného strachu, v mediálně organizované spartakiádě navlékání symbolů nucené loajality.
Seznam je tak pokusem o Zetovu osobní filosofii dějin, filosofii dějin zprostředkovanou osvojováním si postojů k situacím nejbližší budoucnosti: jsou to postoje nevyhnutelné, jimiž bychom se všichni mohli dokázat vyhýbat manipulativním tendencím totalitarismu všedního dne. Nejsou to postoje věčné a neměnné, ale stanoviska dynamická a formativní, připravená naleptávat kontinuitu a cykličnost neustále se objevujících variant útisku.
Otázka toho, nakolik se tato stanoviska dokáží proměnit v dlouhodobou, obecnější strategii jak čelit systémům zla, je pro Zeta stále klíčová a její odpověď nejistá. Legitimitu řešení, které načrtává, není nyní sto posoudit – je čitelná jen v spletité tkanině teprve vznikající historické paměti, zahlédnutelná pouze z odstupu následujících generací. V tom tkví paradox perspektivy lidského života, totiž že jen málokdy dokážeme skutečnou podstatu chodu dějin a plíživou, podprahovou agresi zlomových okamžiků moci rozpoznat v řečišti přítomného času. Věřme, že Dobro, nejen „u nás“, nakonec přeci jen zvítězí.
Pavel Kubesa, nod.roxy.cz