Jiří Řeřicha: Glosy, ostny, úsměvy
typ výstavy: autorská
místo konání: Prácheňské muzeum v Písku
termín: 2011/03/01 - 2011/03/27
poznámka:
Výstava obrazů a kreseb píseckého malíře Jiřího Řeřichy, představuje dílo umělce od roku 1979 do současnosti.
V úvodu textu katalogu, který k výstavě Prácheňské muzeum vydalo, píše PhDr.Jaromír Procházka. „Jde opravdu o zvláštní generaci, která se narodila v období kultu osobností Stalina a Gottwalda. Prošla obdobím uvolnění v 60.letech, kdy jí bylo 15-19let, a mohla číst Franze Kafku, hltat francouzské existencionalisty, vysvětlovat dělníkům, proč se upálil Jan Palach a držet hladovku po vstupu spojeneckých vojsk. V období normalizace nastoupila na vysoké školy, kde přes všechno působili některé výrazné osobnosti spojující vývoj výtvarné kultury s první republikou. V případě Jiřího Řeřichy to byl profesor Karel Souček. V letech osmdesátých pomalu navazovala na výboje let šedesátých aby v závěru této dekády byl změněn společenský systém a otevřely se nové možnosti a nová rizika.“
Výstava obrazů Jiřího Řeřichy sleduje jeho dílo od doby ukončení studií na AVU a divákovi předkládá celý umělecký vývoj jeho tvorby, rozložený do určitých časových cyklů, které se dotýkají každodenního života a událostí ve společnosti obecně. Obrazy Jiřího Řeřichy ostře komentují lidskou společnost se směsicí radosti, jemné ironie, údivu i zamyšlení.
V závěru katalogu PhDr.Jaromír Procházka uvádí. „Již v 60.letech 20.století se hovořilo o krizi závěsného obrazu. Zrodily se tendence racionálních konceptů, projevovala se vůle překročit konvenční hranice výtvarných druhů. Přesto se řada umělců vyjadřovala ke každodennosti a absurditě světa klasickými malířskými prostředky. (R.Bacon, A.Berni, J.Grinberg, E. Recalcati ) abychom jmenovali alespoň ty, jenž výrazně přispívali k sociální kritice díly založenými na nové figuraci, nesoucí sebou karikaturní deformaci, zlověstnou grotesku. Tyto trendy byly známé i v tehdejším českém výtvarném světě. Pro mladého umělce bylo jistě důležité školení u prof.Karla Součka, který sám byl malířem každodennosti. Jiří Řeřicha tak mohl rozvíjet nejpřirozenější složku svého talentu: kreslířskou schopnost a cit pro barevnou hmotu. Je bytostným figuralistou, pozorovatelem a glosátorem svého i okolního světa. Ve své práci rozvíjí žánrovou linii českého malířství, kterou rozšiřuje o svůj výtvarný jazyk. Jeho ironický, groteskní a laskavý pohled pomáhá chápat naše vlastní bytí.“
