František Malota

* 22. 12. 1900, Hulín (Kroměříž), Česká republika (Czech Republic)
† 16. 9. 1984, Zlín (Zlín), Česká republika (Czech Republic)
ekonom, správní úředník

 

národnost: česká
pohlaví: muž

František Malota

FRANTIŠEK MALOTA, ředitel nákupního odd. ve firmě Baťa (1900 – 1984)

František Malota se narodil 22. prosince 1900 v Hulíně manželům Josefovi a Josefě Malotovým. František měl ještě dva mladší bratry – Eduarda a Stanislava. Otec Josef zemřel v roce 1907 v pouhých 38 letech. Rodina se odstěhovala v roce 1910 do Pohořelic u Napajedel a potom do Zlína a Olomouce. Tam začal František v roce 1914 studovat na české reálce.
Během školních prázdnin pracoval v Baťově továrně ve Zlíně, čímž částečně vypomohl své matce ve finančních těžkostech, kdy se šitím a praním prádla musela postarat o živobytí. V roce 1918 narukoval na vojnu do Brna, kde absolvoval důstojnickou školu. Konec války jej zastihl v severní Itálii, kam byl odvelen. Po šťastném návratu domů se opět věnoval studiu a v roce 1919 odmaturoval.
V roce 1920 začal studovat na Vysoké škole obchodní v Praze a v roce 1923 po úspěšném absolvování získal titul inženýra. Ke zdárnému průběhu studia finančně přispěl Tomáš Baťa, bratranec Františkova otce. Během pražského studia se František seznamoval s prodejní činností v Baťově prodejně na Václavském náměstí.
Počátkem roku 1924 nastoupil u firmy Baťa ve Zlíně, kde se nejprve vyučil ševcem a potom si prošel více odděleními. V době, kdy pracoval v nákupním oddělení, odjel spolu s Janem Antonínem Baťou a Josefem Hlavničkou do Hamburku na svoji první služební cestu, která pro něj skončila úspěšně.
V září 1927 se František Malota oženil s Julií Mackeovou, se kterou se před lety seznámil při studiu v Olomouci na tanečních kurzech. Poté následovaly časté služební cesty po celé Evropě. Při jednáních mohl dobře využít svých jazykových znalostí. V roce 1932 zavítal Malota pracovně až do Indie. V témže roce v prosinci jej nový šéf závodu Jan Antonín Baťa (Tomáš Baťa v červenci tragicky zahynul) jmenoval do funkce vedoucího nákupního oddělení.
Koncem roku 1933 byl vyslán do francouzského Hellocourtu, kde se stal ředitelem továrního areálu, který zde stavěla firma Baťa i se zázemím a službami po vzoru Zlína. Koncem roku 1936 se i se svojí manželkou vrátili do Zlína. Malotovo působení bylo úspěšné, takže již počátkem roku 1937 odjeli společně do anglického Tilbury, kde dostal Malota za úkol zajistit pořádek v nedobrém hospodaření sesterského podniku. Sem se musel vrátit v roce 1938 ještě jednou pro přetrvávající potíže s kvalitou výrobků.
V době ohrožení republiky v roce 1938 horečně cestoval Jan Antonín Baťa s Malotou po sesterských závodech v Evropě, kde činili opatření pro možný válečný konflikt. Baťa měl o politické situaci v Evropě zprávy z dobrého zdroje, a tím byl ing. Hugo Vavrečka, další z vedoucích pracovníků firmy, diplomat a také ministr ve vládách Milana Hodži a gen. Syrového. Firma Baťa po celý zbytek roku 1938 a také v roce 1939 převáděla před blížícím se nebezpečím ze strany Německa obrovské množství kapitálu do tehdy bezpečnějších zemí. Před okupací zbytku republiky 15. března 1939 zajišťoval František Malota odjezd židovských spolupracovníků do zemí, kde nehrozilo nebezpečí.
Na jaře 1939 Jan Antonín Baťa již natrvalo odcestoval ze Zlína do USA. Vedení podniku přebral Dominik Čipera, který v té době také zastával funkci ministra veřejných prací v protektorátní vládě gen. Aloise Eliáše. Zároveň byl od roku 1932 starostou Zlína. Ve správní radě podniku byli nepřítomný Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera, Hugo Vavrečka, Hynek Baťa, František Malota a Josef Hlavnička, který v roce 1943 tragicky zahynul při automobilové nehodě. Od roku 1940 byl dosazen do správní rady Němec Albrecht Miesbach.
Během celého období okupace byl prováděn nacistický dohled nad chodem podniku. Tím se vedení podniku dostávalo do těžkých a složitých situací. Po tuto dobu Malota se svými spolupracovníky vyvíjeli protiněmeckou činnost a mnohdy tak velmi riskantními hospodářskými zásahy riskovali koncentrák. Velkou zásluhu měl František Malota a firma Baťa ve finanční a hospodářské pomoci Slovenskému národnímu povstání v roce 1944. Tuto pomoc přímo osobně vyjednal Malota s budoucím spolupředsedou SNP Vavro Šrobárem. Tato pomoc dosahovala hodnoty až 30 mil. korun.
V roce 1943 se Malotovi nastěhovali do nově postavené vily na Lazech. I ostatní vedoucí spolupracovníci Vavrečka, Hlavnička a Čipera tak zhodnotili své úspory stavbou vil. Na všech stavbách se podílel arch. Vladimír Karfík, který svými projekty přinesl do Zlína nesmazatelnou stopu, především skvělou stavbou Baťova mrakodrapu z roku 1938.
Po osvobození hned v červnu 1945 byl Malota spolu s Čiperou na popud nového vedení závodu v čele s JUDr. Ivanem Holým a novým vedením města nezákonně zatčen a poté vězněn a vyslýchán. Do vedení města a závodu se dostali komunisté s podivnou protektorátní minulostí s velkou touhou po moci a majetku. Mezitím se Malotova choť Julie Malotová snažila intervencemi a dopisy na všechny strany docílit jeho propuštění. V září byl František Malota konečně z vazby propuštěn a po několika měsících v březnu 1946 také definitivně propuštěn z firmy Baťa, n.p.
I nadále se Malota zajímal o dění v závodě. Od známých se dovídal o postupujícím úpadku, nekompetenčnosti vedení a poklesu pracovní morálky. V roce 1947 stanul před soudem Dominik Čipera, který pronesl osvobozující rozsudek. Brzy však Čipera emigroval do Kanady za Tomášem Baťou jr.
V únoru 1948 nastoupil Malota na úřednické místo do Československých závodů sklářských v Praze. V prosinci 1948 byl znovu uvězněn a hned nato se konal soud. Soud konstatoval, že je Malota vinen, ale od potrestání upustil. V květnu 1951 byl přesunut Malota do podniku Železnobrodské sklo v Železném Brodě. Na jeho přeřazení měl opět podíl Ivan Holý. V témže roce došlo ke konfiskaci poloviny majetku Františka Maloty. V červnu 1951 byl Malota opět zatčen a převezen do věznice v Praze-Ruzyni. O absurdnosti doby svědčí i to, že o pár dní později byl zatčen i jeho stálý pronásledovatel, JUDr. Ivan Holý, tehdy již nám. min. průmyslu a bývalý ředitel podniku Baťa.
V Ruzyni strávil František Malota za těžkých podmínek 30 měsíců. V únoru 1954 byl Malota odsouzen na 6 roků a byl mu zabaven všechen majetek. V prosinci jej odvezli na Jachymovsko, kde pracoval na různých stavbách. Počátkem roku 1956 si podal žádost o podmíněné propuštění a koncem července mu bylo vyhověno. Domů se vrátil ne do své vily na Lazech, ale za manželkou do přiděleného dvojpokojového bytu na Leninově ulici. V Olomouci se poté 3 měsíce léčil ze svých zdravotních neduhů, ke kterým přišel při výkonu trestu.
Jelikož pro něj v tehdejším Gottwaldově práce nebyla, začal pracovat jako plánovač ve Vítkovických stavbách v Ostravě. Jednou týdně vždy zajížděl domů za manželkou. V roce 1958 se konaly celostátní prověrky, které měly zatočit s „buržoazními živly“ na vyšších hospodářských místech. Jak se dalo čekat, Malota prověřen nebyl, a proto byl nucen nastoupit do Moravských chemických závodů Ostrava, kde vykonával manuální práci. Výpověď ze zaměstnání obdržela i Julie Malotová, pracující tehdy v podniku Fotografia Gottwaldov. František Malota si v novém zaměstnání poranil oko a prodělal několik operací na klinice v Olomouci. Dlouho byl v rekonvalescenci, po novém nástupu do práce byl přeřazen na jiné místo a počátkem roku 1961 odešel do důchodu. Výměr byl však malý, nebyly mu vůbec započteny roky, kdy pracoval ve firmě Baťa.
K Malotům často docházel švagr a dlouholetý přítel Františka Maloty dr. František Macke. Často společně probírali veškeré dění z domova i ze zahraničí. V roce 1968, v době politického tání, se pokusil Malota o svou rehabilitaci. Pokus byl neúspěšný a stejně tak mu nebylo vyhověno ani po opětovných žádostech. Dopisem se obrátil na prezidenta Gustáva Husáka, ten mu však neodpověděl. Na podzim navštívili Malotovi Francii, kde se setkali s Malotovými spolupracovníky z doby svého pracovního působení ve třicátých letech.
V únoru 1974 zemřel František Macke, se kterým si tak dobře rozuměl a se kterým se často scházel. V květnu 1980 postihla Františka Malotu další smutná událost – zemřela mu manželka Julie, se kterou prožil 53 let. V prosinci se dožil Malota osmdesátky a mezi různými gratulanty byla gratulace, která ho zvlášť potěšila. Hodně zdraví mu telegramem popřáli manželé Baťovi z Toronta.
Během dalších let se začaly projevovat u Maloty zdravotní problémy. Nakonec jej, stejně jako jeho manželku Julii, postihla mozková příhoda. Jeho příbuzní jej stačili ještě navštívit v gottwaldovské nemocnici, kde následující den, 16. září 1984 zemřel. Ještě 5 let mu zbývalo, aby se dočkal jiných časů. V roce 1994 byl rehabilitován. V areálu Baťových závodů je jeho jménem pojmenována ulice. Stejně tak město pamatovalo i na další přestavitele firmy Baťa. Ing. František Malota se svým precizním a odborným řízením během 21 let svého působení u firmy Baťa zasloužil o její zdravý a efektivní chod a uznání si rovněž zaslouží jeho postoj v době okupace, za který byl nazákonně vezněn.