Jindřich Balík

* 10. 6. 1928, Křinec (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
básník, spisovatel

národnost: česká
pohlaví: muž

Jindřich Balík

* 10. června 1928 v Křinci. Úředník, působí od mládí v Holicích, básník, pohádkář a textař, publikuje v dětských časopisech, např. „Mateřídouška“, „Květy“, „Pionýr“, je autorem básní, pohádek a říkánek pro děti , např. „Pohádky pro všední den“, „Kolik váží motýl“, „Pohádky a básničky pro kluky a holčičky“, pohádek pro rozhlasové pořady („Hajaja“) a textů k písničkám.
Víte, "Proč prázdná nůše voněla perníkem?" nebo "Jak zajíc Rychlonožka závodil s ozvěnou?". Přiznáte-li se k nevědomosti, pak je zřejmé, že jste v rozhlase neposlouchali Hajaju. Osobitým způsobem zde Balíkovy pohádky vyprávěli V. Postránecký, Fr. Němec a L. Trojan. Těch pohádek je dnes už 40. Některé našly své místo ve Sluníčku, Mateřídoušce, Čtyřlístku, Květech, Svobodném slovu, Lidové demokracii a Vlastě. Spektrum tvůrčí činnosti Jindřicha Balíka je široké. Kromě pohádek píše básničky pro děti. Mnohé z nich byly umocněny výtvarně v omalovánkách. ("Velká liška a malá šiška", "Nebojte se pastelek", "Malování luk a strání".) 165.000 ks se jich dostalo dětem v Čechách a 23.000 ks na Slovensku. Daleko největšího počtu vydání a výtisků se však dočkala leporela. Do roku 1990 jich bylo vydáno celkem 18 výtisků v úhrnném nákladu 223.000 v češtině a 99.000 ve slovenštině.
Po roce 1990 již autor nemá přehled o nákladech jednotlivých vydání. Celkem 18 nakladatelství shledalo, že vydávat tohoto autora je lukrativní. Projevili zájem i autoři učebnic a pedagogické nakladatelství - jeho práce jsou zařazovány do čítanek pro základní i mateřské školy. Z autorových knížek básniček a pohádek zmiňme alespoň tituly: "Kolik váží motýl", "O vodníku Brčálkovi", "Běžel zajíc přes pole", "Básničky a obrázky". Postupujme chronologicky a snažme se zachytit literární vývoj tohoto básníka. Narodil se 10. 6. 1928 v Křinci. Žil v Rosicích u Brna. Měšťanskou školu vychodil v Holicích v Čechách, obchodní akademii v Pardubicích. Celé své tvůrčí období až do dnešních dnů však prožívá v Holicích. Jeho literární tvorba vychází z premis, že dítě je završením krásného vztahu dvou lidí. Píše rytmické, srozumitelné a vtipně vypointované verše, a proto se dostává trvale do dětské čtenářské obce a do telekomunikačních prostředků. I mnozí dospělí jsou vděčni za poetické večery, které mohou trávit se svými dětmi nebo vnoučaty v říši pohádkových příběhů. Příběhů etických, s morálním poučením, jak k dětské literatuře patří. Ty se bohužel z moderní tvorby dnes začínají vytrácet na úkor násilí, hrubosti, pseudovědeckých thrillerů směřujících k elektronické totalitě.
Doba dospívání Jindřicha Balíka je poznamenána válkou, zákazem shromažďování a spolkové činnosti. Jako dospívající snil o zakázaných skautských ideálech a dobrodružstvích. Hraje na kytaru, zakládá trio Drozdi, které zpívá trampské písně. Citově prožívá osvobození od německé nadvlády a květnový holický odboj. V tragických květnových dnech 1945 pět jeho kamarádů skautů položilo své životy v boji proti nacistické zvůli. Jejich symbolický pomník je na okraji Holic na Pardubické ulici. Píše píseň "Vzpomínka na kamaráda". Byla vydána holickou firmou Grafo Čuda jako pohlednice v grafické úpravě dnes světově známého holického rodáka, akademického malíře Karla Malicha. Po osvobození se skupinou svých přátel a hudebníkem zakládá rytmickou skupinu STUDIO AB. Ta se postupem času rozrůstá na taneční orchestr, který nachází své místo i ve Východočeském rozhlasu Hradec Králové. Jindra Balík rozepisuje notový materiál, píše texty k písním, hraje na kytaru, zpívá. Při tom vystuduje pardubickou obchodní akademii a po vojenské prezenční službě zastává v holické továrně TOS místo vedoucího účtárny a později vedoucího plánovače až do důchodového věku. Jako textař spolupracoval ze Zd. Maratem, Zd. Bartákem ml., M. Dvořákem, J. Navrátilem, Al. Jindrou, B. Nikodémem, S. E. Nováčkem a dašickým skladatelem Jaromírem Vomáčkou.
V roce 1969 měla úspěch na Děčínské kotvě jím otextovaná píseň "Až udeří má hodina", na desku Supraphon ji nazpíval K. Hála. Od roku 1965 je členem Ochranného svazu autorů. Překládá texty šansonů z francouzštiny a němčiny pro čs. rozhlas, které jsou hrány v úpravě H. Macourka. Texty jeho písní se objevují v repertoáru M. Kubišové, M. Drobného, J. Čeřovské, M. Černohouse, P. Ulrycha a dalších. V pražské poetické vinárně Viola se podílí s pohádkářem V. Čtvrtkem a dr. M. Lukešovou na zábavných pořadech pro děti. Rovněž spolupracuje s redaktorem J. Tušlem (hradeckým rodákem) na večerech poezie pro pražské kluby. Mnohé básničky inspirují řadu hudebních skladatelů ke zhudebnění: J: Temla, Fr. Sauera, J. Laburdu, Ct. Kohoutka, V. Felixe. Písničky jsou rovněž vydávány tiskem a na deskách. Za texty k dětským písničkám obdržel v roce 1976 I. cenu v celostátní soutěži na Olomouckých svátcích písní. V létech 1980 a 1981 dostává další ocenění na předních místech soutěží. Zhudebněných textů má na svém kontě více než 60. V soutěži vyhlášené čs. televizí pro textaře na dané téma, organizované J. Maláskem, získává I. místo. Píseň byla zhudebněna pražským skladatelem Zd. Maratem a interpretována Jiřím Popprem. Smysl pro poezii a vliv náladových fotografií holického fotografa J. Platenky ho vyprovokovaly ke tvorbě básní, které dokázaly umocnit křehkost nálady těchto snímků. V úzké spolupráci obou autorů vznikla v 80. letech výstava v Holicích, Vysokém Mýtě, Hradci Králové. Pardubičtí občané ji mohli shlédnout v bývalém kině Svět v hotelu Grand.
V roce 1983 získává v soutěži "O zlatý olomoucký tvarůžek" I. cenu. Je zřejmé, že i jeho jemný humor nachází své ocenění. V následujícím roce v téže soutěži se dočkává dalších úspěchů za cyklus epigramů "Kyselé bonbony" a sbírku apokryfů "Byla sladká jako cukr". Význam Jindřicha Balíka přesahuje daleko východočeský region. Jeho literární tvorba je překládána do slovenštiny, polštiny, němčiny, estonštiny, maďarštiny a angličtiny. Nakonec položme tomuto poetovi dvě otázky, na něž jak doufáme, odpoví. Snad nemá pocit, že vše už napsal, řekl, že už není k čemu se vyjadřovat. Dětská duše bude neustále otevřená a ochotná naslouchat.
1.) Co považujete ve své bohaté literární tvorbě za opravdový úspěch? J.B.: "Že se moje básničky a pohádky zalíbily dětem". 2.) Co se Vám dle Vašeho názoru nejvíce zdařilo, čeho si nejvíce ceníte? J.B.: "Že se moje práce stále čtou a že se vydávají". Je si přát, aby autorovi pramen inspirace nevyschl ani v dalších letech, do kterých mu nejen dětští, ale i dospělí posluchači a čtenáři přejí mnoho tvůrčích úspěchů.
zdroj - http://www.holice.eu