národnost: česká
pohlaví: muž

Jan Elsnic

Hudbě se učil v rodišti u violoncellisty Ludvíka Wolfa, dále se zdokonaloval při spoluúčinkování s Josefem Gregorou a Bohuslavem Jeremiášem. 1892–1906 působil v hudbě 11. pěšího pluku. Kompozici vystudoval 1901–03 jako mimořádný posluchač na pražské konzervatoři u Karla Knittla. 1906 nastoupil jako violoncellista do České filharmonie, 1908–12 po odchodu Milana Zuny působil vedle Viléma Zemánka jako její druhý dirigent. Řídil populární koncerty s redukovaným orchestrem, zvláště na Vinohradech, 1911 zahájil lázeňskou sezonu v Luhačovicích, později tam účinkoval jako host. Jeho dirigentské výkony oceňovala kritika i publikum, znamenalo to i významný finančního přínos pro Českou filharmonii, která měla v té době existenční potíže. E. sám kvůli osobní finanční tísni přijal místo kapelníka u vojenské hudby 11. pěšího pluku v Praze (1912–18). Jiná vojenská tělesa v Praze, Litoměřicích a v Bratislavě řídil až do 1922. Vlastními úpravami popularizoval skladby českých klasiků. Vedl lázeňský orchestr v Piešťanech (1922–26) a v Luhačovicích (1926–36). V tělesech, která řídil, začínali budoucí dirigenti dechových orchestrů, např. Boris Masopust, Rudolf Urbanec a Jan Fadrhons, či světový virtuos na trubku Adolf Scherbaum. E. často upravoval symfonické skladby pro malý orchestr (úpravu Smetanovy České písně vydal 1933 E. Starý).
Mojmír Sobotka, biography.hiu.cas.cz, 3.8.2019

Jan Elsnic

písnička
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1934	Nezapomeň (tango-serenáda), 225.číslo, Ferry Kovařík, Praha