Tony Hořínek

* 13. 1. 1911, Netolice (Prachatice), Česká republika (Czech Republic)
† 23. 2. 1998, Praha, Česká republika (Czech Republic)
hudební skladatel, textař

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Tony Hořínek

Narodil se v Netolicích v rodině četnického strážmistra, v domě dnešního Hotelu Rychta. Po studiích na gymnáziu a Průmyslové škole strojnické vystudoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce řídil Trampský pěvecký klub a protože z počátku neměl dostatečný repertoár, zkusil to s vlastní tvorbou. Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928 a s textem mu tehdy pomohl B. Munzar. Na desky Ultraphon ji později nazpíval R. Lampa. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor "Hořínkova parta". Teoretický základ pro aranže mu dal jeho dobrý kamarád Eduard Ingriš, populární dirigent a skladatel. Díky tomu Hořínkova parta (6 mužských hlasů, kytara a havajská kytara), na rozdíl od jiných trampských sborů, již od počátku hrála a zpívala podle not písně v Tonyho úpravách - a díky tomu i brzy nahrávala na desky značek Ultraphon, Esta, Homocord a byla i častým hostem tehdejšího Radiojournalu. V roce 1932 se stala šlágrem jeho píseň "Umřel nám kamarád" a vzápětí po ní i "Anita". Tu autor zpíval - dle svědectví Boba Hurikána - poprvé v baru U Troníčků na osadě Lousiana a během dvou let dosáhla jedenácti vydání. Mimo jiné ji nahrály i orchestry R. A. Dvorského a H. Hardena. Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny - Aljaška, Pán sedmi moří, Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda. Při skládání písní spolupracoval nejen s Eduardem Ingrišem ale i s Jendou Kordou, Leopoldem Korbařem a Daisy Jelenovou. Po vojně založil novou partu (tři mužské a tři ženské hlasy), která se společně představila v Hořínkově a Smejkalově rozhlasové hře "Loď, která vyplula v pátek" v režii Z. Knittla. Málokdo dnes ví, že nebýt Tonyho a jeho spolupráce s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezí, nenavázal by Panton po "budovatelských" 50. letech na prvorepublikové soukromé vydavatele a nakladatele trampských písní. Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965 - 1988 celkem 17 sborníků zvaných "trampská romance" a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem "Trampská romance". Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvoval na šedesát vystoupení po celé republice. V letech 1969-1975 se Tony jako producent Pantonu zasloužil o vydání celkem 3 LP "Trampská romance" a LP "40 let s trampskou písničkou" na nichž postupně představil klasické trampské písně v podání souborů Westmeni, Červánek, Setleři, Inkognito kvartet, Rackové, Jeseteři a Krajánci. Díky jeho osobnímu nasazení se tak i v časech "normalizace" po roce 1968 objevily na LP písně zapovězeného "pravičáka" Boba Hurikána a "podvratného emigranta" Eduarda Ingriše. Na rozdíl od Tonyho producenti Supraphonu Zbyněk Mácha (trojalbum "Trampské písně 1920 - 1960" vydané v roce 1968) a Ronald Kraus (dvojalbum "S kytarou po velké řece" vydané v roce 1985) prostě některé "nevhodné" autory "neznali". Z. Mácha "neznal" nejen Boba Hurikána a Eduarda Ingriše, ale ani Tony Hořínka. Ronald Kraus mezi 40 písní svého výběru zařadil po jedné od Boba Hurikána a Tonyho Hořínka ale pro Eduarda Ingriše mu místo zřejmě "nezbylo". Tony zůstal kamarádství z mládí věrný a připomněl mladým lidem Eduarda Ingriše i uprostřed "normalizace" tím, že "propašoval" do 6. čísla V. ročníku časopisu Stezka v roce 1975 o něm dvoustranu pod názvem "Na balzovém voru přes Pacifik". Tony zůstal trampem i v důchodu, který po většinu roku, až do své smrti trávil na své trampské chajdě v Liboháji u Chotěboře.
(zdroj: Vokoun Plzeň, T.O. SUCHÉ STUDÁNKY a město Netolice), blanet.cz, 30.5.2020

Tony Hořínek

 

Tony Hořínek

písnička
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1932   Anita (tango habanera)
  1932   Mimi (waltz), 141.číslo, Ferry Kovařík, Praha
  1933   Dívenko přijď zas... (fox a píseň), 240.číslo, Nakladatel Jan Švehla, Praha