národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2017/05

František Klauda

Rožnovský rodák, lékárník. Univerzitního vzdělání dosáhl na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze, obor farmacie. Stal se správcem zemské režijní lékárny v Opavě, potom přednostou zemské režijní lékárny v Praze. Jednou ze zálib F. Klaudy bylo cestování.Absolvoval cesty a delší pobyty v Polsku, Itálii, Francii, Jugoslávii, Rakousku, Maďarsku, Německu. Byl vášnivým sběratelem a jeho sbírky zahrnovaly umělecká díla, starožitný nábytek, zbraně, porcelán a také exotické předměty. Po předčasném odchodu do penze se natrvalo usadil ve svém rodném městě v Rožnově. V závěru 30. let navázal užší kontakty s Muzejním spolkem a se sourozenci Jaroňkovými. Dobré vzájemné styky se promítly při sestavení závěti, podle níž se stal hlavním dědicem Klaudova majetku Valašský muzejní a národopisný spolek, a to včetně velmi hodnotných sbírek.
vmp.cz, 20.5.2017
-
František Klauda se narodil v rodině císařsko - královského berního úředníka Františka Klaudy a jeho manželky Barbory. S městem Rožnovem byl spjat i prostřednictvím rodiny z matčiny strany, jeho děd Emanuel Mucha zde vlastnil velkou zemědělskou usedlost. V roce 1888 nastoupil na Palackého gymnasium ve Valašském Meziříčí. Dalšího vzdělání dosáhl v druhé polovině 90. let na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze studiem farmacie. Magistrem pharmacie se stal 23. července roku 1900. Po vystudování působil jako lékárník např. v Praze či v městě Úpice. Za I. světové války jej povolala císařská armáda ke službě ve vojenské lékárně v hodnosti nadporučíka. Po vzniku samostatné republiky setrval v řadách československé armády ještě dalších několik měsíců. V závěru roku 1920 se stal správcem zemské lékárny v Opavě, posléze přednostou zemské režijní lékárny v Praze, kde setrval od počátku 20. let až do roku 1936. Jednou z celoživotních velkých zálib Františka Klaudy bylo cestování. Již za studentských let se vydal na Světovou výstavu do Paříže (1900) a v průběhu prvních třech desetiletí 20. století absolvovat cesty a delší pobyty v Polsku, Itálii, Francii, Jugoslávii, Rakousku, Maďarsku, Německu.
Na neodeslané pohlednici z Korčuly vzpomíná na navštívená místa:
Jako tenkrát, tak i dnes
langustu máme - delikates
a s Mutimírkem v Hotelu dela Ville
si na vše vzpomínáme velmi mile.
O žel, kde jsou ty přenádherné časy,
kdy jsem měl ještě všecky vlasy,
kdy na Monte Vipera jsem mlsal rudé maliny,
o žel - dnes mám jen vzpomínky a šediny.
Po předčasném odchodu do pense pro nemalé zdravotní problémy se natrvalo usadil ve svém rodném městě a pronajal si byt ve vilce v Čechově ulici. I přes odloučení se i nadále věnoval sběratelství i makléřům na pražské burze. Díky zisku ze spekulací s cennými papíry mohl i za svého rožnovského pobytu pokračovat v budování svých rozmanitých sbírek. V závěru 30. let také navázal užší kontakty s musejním spolkem, stejně jako se sourozenci Jaroňkovými (bydlel v protějším domě). Tyto styky se promítly i do sestavení závěti, podle níž se stal hlavním dědicem právě Valašský musejní a národopisný spolek - včetně hodnotných sbírek (vedle uměleckých předmětů obsahovaly suvenýry z jeho cest, staré zbraně, nábytek i výrobky uměleckých řemesel). František Klauda zemřel v květnu 1941, po rozloučení v parku v Hájnici byl pochován na rožnovském hřbitově. Musejní spolek nechal ještě v průběhu války zhotovit důstojný náhrobek v podobě pískovcové plastiky truchlící dívky ve valašském kroji. Šest desítek let tato umělecky hodnotná skulptura zdobila tzv. starý městský hřbitov, koncem září roku 2001 byla ovšem převezena do Valašského muzea, usazena na Valašský Slavín a počátkem léta 2002 prodělala i důkladnou konzervaci. Přenesením ostatků Františka Klaudy na Valašský Slavín tak vzdalo Valašské muzeum v přírodě důstojný hold tomuto mecenáši. Cenné sbírky z Klaudovy pozůstalosti byly poprvé veřejnosti zpřístupněny v poválečném období a dodnes jsou hodnotnou součástí muzejních sbírkových geocaching.com, 20.5.2017

František Klauda