langhans.cz

Josef Šimonek

* 26. 3. 1862, Stránka (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
† 18. 4. 1934, Lobeč (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
politik, průmyslník

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01130113

Josef Šimonek

Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval gymnázium v České Lípě a Českoslovanskou obchodní akademii v Praze. Ve věku dvaceti let odešel do Ruska, kde začal pracovat pro pobočku Škodových závodů. Roku 1885 přešel do centrály podniku v Plzni, kde byl od roku 1891 prokuristou. V 90. letech 19. století se stal vrchním komerčním ředitelem tohoto podniku a podílel se na expanzi Škodových závodů. Později podnik zastupoval v novém ústředí ve Vídni. Ještě v březnu 1918 byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Po roce 1918 se stal předsedou správní rady podniku, nyní klíčového v nově vzniklém Československu. Třebaže již 1. ledna 1918 oficiálně odešel do penze, nyní se vrátil do výkonných funkcí a zajišťoval přechod Škody Plzeň na mírovou výrobu a zabýval se vstupem francouzského kapitálu do této společnosti. roku 1919 se rovněž stal prezidentem Hospodářské úvěrní banky pro Čechy a provedl její fúzi s Českou průmyslovou bankou.
V parlamentních volbách v roce 1925 získal Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu zasedal až do své smrti v roce 1934. Pak ho nahradil Pavel Rejmon.
Profesí byl statkářem v Lobeči. Tento velkostatek koupil v roce 1912 a později přikoupil i další statky, včetně hradu Houska.
Zemřel 18. dubna 1934. Smuteční obřad se konal v Lobči, zpopelnění pak v krematoriu v Praze-Strašnicích.
cs.wikipedia.org, 23.7.2017
-
Po absolvování Českoslovanské obchodní akademie v Praze a krátké vojenské službě nastoupil jako kancelářský praktikant do Škodovy strojírny v roce 1882. Jen co se zapracoval a vnikl do účetnictví podniku, šel ohlásit majiteli firmy, že jeho představený provádí ve svůj prospěch finanční machinace. Emil Škoda mu nepopřál sluchu a jeho hlášení odmítl. Mladý Šimonek byl ale vytrvalý a jeho poctivé duši se zlodějny příčily. Znovu šel k k majiteli firmy, tentokrát s důkazy. Viník byl okamžitě propuštěn a poctivý praktikant získal trvalou přízeň ing Škody.
Po nějaký čas zastupoval Škodovu továrnu v Rusku. Po návratu z Ruska vedl Šimonek obchodní kanceláře v Praze a Plzni, a když Škodovka přenesla v roce 1904 generální ředitelství do Vídně, nastupuje tam jako obchodní ředitel.
Po vstupu Karla Škody do vedení podniku se stává, jako dlouholetý přítel Škodovy rodiny, jeho rádcem. Šimonek žil s rodinou ve Vídni celkem skromně a nepěstoval žádný přepych, který nesnášel ani u jiných lidí, Karla Škodu nevyjímaje. V jednání byl laskavý a taktní, a nechyběla mu diplomatická obratnost a houževnatost, kterou částokrát prokázal, např. v roce 1909, kdy se Škodovka a Kruppovy závody ucházely o získání objednávky na vybudování zbrojovky v Uhrách. Díky Šimonkovi zvítězila Škodovka. Krupp se spokojil s poskytnutím licence na konstrukční provedení děla a odstupným. Zajišťoval obchodní jednání po celé Evropě a seznámil se s bankéři a jinými vlivnými osobnostmi. z celé Evropy. Byl vždy opatrný a hrál spíše úlohu muže v pozadí, přenechávaje slávu Karlu Škodovi. Stal se jeho zástupcem. Těsně před koncem války, v roce 1918, se baron Škoda přičinil o povýšení svého poradce do šlechtického stavu.
Když se na podzim 1918 rakousko-uherská monarchie rozpadla, bylo generální ředitelství Škodovky ve Vídni a mateřský závod v Plzni. Firma měla milionové pohledávky u vojenské správy a miliardový dluh u vídeňských bank. V Plzni však zůstávaly značné hodnoty. Dobře zařízený závod, za války rozšiřovaný s moderními budovami a unikátním strojním vybavením. Prvořadým úkolem bylo opatřit nutný kapitál na udržení podniku v chodu. Ještě v listopadu 1918 se tohoto problému ujal Josef Šimonek. Vzpomněl si na přítele Victora Champigneula, který byl před válkou zástupcem Škodovky v Paříži. Napsal mu a v událostech nastal rychlý obrat. V sprnu 1919 začíná francouzská zbrojařská a strojírenská firma Schneider et Cie. kupovat akcie Škodových závodů u bank. Na valné hromadě 25. září 1919 vlastní Schneider 110 000 akcií z 225 000, a tím získávají Francouzi rozhodující slovo v řízení podniku.
Nová, na valné hromadě zvolená správní rada volí Josefa Šimonka svým předsedou. V roce 1923 na oslavu čtyřicetiletého jubilea práce Josefa Šimonka ve Škodových závodech se usnesla správní rada věnovat dělnictvu a úřednictvu jeden milion korun podpůrným fondům. Fond úředníků nesl od té doby název „Šimonkův podpůrný fond“. Podpůrný fond pro dělníky měl formu nadace a stejný cíl – podporovat členy a jejich rodiny v tísni způsobené nehodou nebo nemocí.
Vedle činnosti ve správní radě působil Šimonek jako senátor za agrární stranu, byl ve výboru České průmyslové banky, předsedal Svazu čs. průmyslníků a byl členem správní rady Báňské a hutní společnosti.
langhans.cz, 23.7.2017

Josef Šimonek

langhans.cz
 

Josef Šimonek

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Plzeň (Plzeň-město), Plzeň (Plzeň-město)

Josef Šimonek

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   osobnosti (Plzeňský kraj), *
???? - ????   osobnosti (Středočeský kraj), *

Josef Šimonek

www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Josef Šimonek (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
kalendárium
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2006   Kalendárium osobností západních Čech na rok 2007 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město)
  2008   Kalendárium osobností západních Čech na rok 2009 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město)