František Jindřich Höpfler

* 10. 12. 1753, Praha, Česká republika (Czech Republic)
režisér, herec, divadelní ředitel, tanečník

 

pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2020/03

František Jindřich Höpfler

Křtěn František de Paula. – Syn pražského obchodníka s vínem, Němce rodem z Murachu. 1764–69 vystudoval akademické gymnázium a snad krátce studoval i na pražské univerzitě. 1774 nastoupil u neudané divadelní společnosti dráhu profesionálního herce. 1775 byl angažován ve Varšavě, 1780 v Prešpurku, téhož roku byl – už s manželkou – členem společnosti, kterou v Augsburgu ze zbytků souboru → F. J. Bully a → Ch. L. Seippa sestavil tamní kupec de Very a odjel s ní 1781 hrát do Inns­brucku. 1784–86 byli H. i jeho manželka členy Druhé Bondiniho společnosti v pražském Nosticově divadle. Po Bullově sesazení 1784 H. spolu s K. T. Emrichem a → K. F. Zimdarem vedl soubor. 1786 založil s → V. K. Antongem, → F. X. Sevem a → A. Zappem Vlas­tenské divadlo, hrající v českém a německém jazyce v tzv. Boudě na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). Za Mihuleho ředitelství ze souboru 1791 uprchl neznámo kam. Posledním místem jeho divadelní dráhy se stal Krakov, kde setrval 1796–98 za postupného ře-­ditelování → K. L. Wotheho, J. Kluszewského a F. Horschelta. Po odchodu od divadla tam působil jako učitel tance (poslední doklad 1804).

V Nosticově divadle byl H. angažován pro obor veseloherních rolí hartusivých starců a něžných i šprýmovných otců a pro role zloduchů a intrikánů v truchlohrách. Protože ovládal dobře taneční projev, byl také členem baletu. Jeho herecké možnosti byly však širší než vymezený obor a zejména v českých představeních dostával čelné role nejrůznějšího ­zaměření a typu. Vedle sedláka Holbeka (G. Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské, 1785) nebo Otce (J. J. Engel: Vděčný syn, 1785) hrál např. studenta Jana Hříbka (P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití aneb Žebravý student, 1785), zcela mladistvou roli, v níž rovněž uspěl a prokázal improvizátorskou pohotovost v četných extempore, počítajících s reakcemi pražských studentů v hledišti. Po Bullově odchodu se mu otevřel i hrdinský obor. Ve ­Weidmannově Štěpánu Fedyngerovi hrál 1785 titulní roli, plnou zápalné rétoriky. Vůdce selských vzbouřenců představoval jako poctivého muže, bojujícího za svou pravdu. Důležité charakterní role, např. Rozhon (K. F. Guolfinger von Steinsberg: Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách, p: J. Tandler, 1787), mu byly svěřovány i v Boudě. Také v Krakově hrál role oborově značně různorodé. Jeho největším tamním úspěchem byl hrabě Maximilian (F. Schiller: Die Räuber [Loupežníci], 1798), ale do dějin polského ­divadla se zapsal zejména rolí Kaprála v Gaetanově zpěvohře Nie kaźdy śpi co chrapi [Ne vždy spí ten, co chrápe], v níž uplatnil ­komický efekt směšně lámané polštiny. Osvícenská kritika, především V. Thám, hodnotila jeho ­výkony jako mistrovské a zařazovala jej mezi herce, kteří vycházejí ze studia skutečnosti.
Autor: Adolf Scherl
zdroj: http://encyklopedie.idu.cz/

František Jindřich Höpfler

encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1988   Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního), Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha