pohlaví: muž

NK AUT: js20070119016

poznámka:
Skutečné jméno
Popper, Emil, 1877-1935

Emil Pollert

Po vzoru svého otce měl být obchodníkem, kterým se začal učit v Praze. Tam jeho bratr odhalil jeho talent a začal financovat jeho hodiny zpěvu u Františka Pivody a Moritze Wallersteina. Jeho studia netrvala dlouho, přerušilo je jeho roční angažmá v Olomouci v sezóně 1898 – 1899. Po něm na doporučení Karla Buriana a Ludvíka Vítězslava Čelanského předzpíval novému řediteli opery Národního divadla Karlu Kovařovicovi a byl okamžitě přijat.
První vystoupení v opeře (debutoval v činoherní roli v představení Byl jednou jeden král) absolvoval s úspěchem zaznamenaným kritikem časopisu Dalibor jako Biterolf v Tannhäuseru Richarda Wagnera 4. srpna 1900. 21. září poprvé vystoupil v Smetanově opeře (byla to role Matouše v Hubičce), ty se staly jeho doménou. Velkého úspěchu se dočkal i při záskoku za nemocného kolegu ve Figarově svatbě, zpíval Vodníka v Rusalce. Postupně získával renomé interpreta komických rolí, což kritika původně nepředpokládala.[1] I proto až 20. prosince 1903 poprvé zpíval Kecala v Prodané nevěstě.
Po odchodu tehdejšího prvního basisty Národního divadla Václava Klimenta v roce 1918 převzal jeho místo a až do své smrti pak vystoupil na první scéně celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení.[2]
Kromě operních rolí hrál také často v činohře, což považoval za zdokonalování svého hereckého umění, které nehodnotil příliš vysoko; při tom především spolupracoval s Jindřichem Mošnou. Vystoupil několikrát i v baletních představeních a hrál mistra Tutu v operetě Mikádo. V opeře působil také jako režisér (celkem 12 oper, např. Martinů: Nevěsta mesinská, Zich: Malířský nápad, Verdi: Falstaff, Puccini: Turandot - první uvedení v Národním divadle), v této oblasti ale umělecky nevynikl a jen drobně obohatil předchozí tradici.
V roce 1928 byl vyznamenán státní cenou za své nepřetržité vynikající působení v Národním divadle a za vytvoření tradice v reprodukci operních postav. Založil a vedl Klub sólistů Národního divadla.
V letech 1920–1922 působil i jako ředitel Švandova divadla a divadla Arena v Praze na Smíchově.
cs.wikipedia.org, 2013/07/29
Zemřel v Praze odpoledne před plánovaným vystoupením v roli Bonifáce v představení Smetanova Tajemství na srdeční slabost 23. října 1935 a je pohřben na Vinohradském hřbitově. V pražském Národním divadle je nyní umístěna jeho busta sochaře Karla Dvořáka.

Emil Pollert

Karel Nejedlý: Emil Pollert, Karikatury umělců, Revue Divadlo, Praha 1913, nestránkováno

Detail hrobu na Vinohradském hřbitově v Praze, cs.wikipedia.org

Emil Pollert

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2009	Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (Příběhy nevšedních životů)
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1988	Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního), Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Emil Pollert (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Emil Pollert

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1913	Karikatury umělců, Revue Divadlo, Praha