národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01090213

poznámka:
Středoškolský profesor, historik, buditel, publikace z oboru dějepisu, časopisecké články, memoáry.

Karel Ninger

Narodil se 12. 1. 1827 v Chotěboři. Po maturitě na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě odešel studovat na filozofickou fakultu do Prahy. Hmotná nouze ho donutila přejít do kněžského semináře v Hradci Králové, kde však nebyl spokojen. V dopisech proto prosil svého krajana Karla Havlíčka (Borovského) o pomoc při hledání zaměstnání. Havlíček ho přijal do své redakce Národních novin. V lednu 1852 složil Ninger profesorské zkoušky a už v únoru téhož roku nastoupil jako suplent (zastupující učitel) na písecké gymnázium. Ubytoval se v bytě u svého kolegy J. Pažouta na Drlíčově. Vyučoval zeměpis, dějepis, latinu a češtinu a stále se dále vzdělával. Svou odbornou úroveň prokázal jako autor středoškolských učebnic Historie literatury české (1862) a Děje všeobecné ( 3 díly, 1863, vyšla pak ve více vydáních). Byly velmi dobře zpracovány po stránce odborné i didaktické. Již od studentských let přispíval do různých časopisů (např. Národní noviny, Poutník od Otavy aj.), byl spolupracovníkem Riegrova Naučného slovníku.
Studenti ho měli rádi nejen pro jeho odborné znalosti, ale také pro zajímavý způsob výuky a demokratický přístup k nim. Laskavou Ningrovu charakteristiku podal ve svém díle i Karel Klostermann. Brzy po svém příchodu do města si Karel Ninger našel přátele mezi vlastenecky smýšlející inteligencí, k nimž mj. patřili i jeho kolegové Josef Pažout a Václav Zikmund, se kterým vedl při pravidelných procházkách v píseckých lesích a kolem Otavy zajímavé debaty o literatuře a pedagogice. Karel Ninger se podílel na založení písecké dívčí školy (1860) a písecké záložny (1860). Účastnil se i veřejně politické činnosti – v letech 1875 – 1886, už po svém penzionování, byl volen do obecního výboru i městské rady. V roce 1869 veřejně podpořil při volbách píseckého kandidáta Tomáše Šobra, ačkoliv školské úřady vyzvaly pedagogy, aby na předvolebních schůzích hlasovali pro německé kandidáty.
V témže roce byl suspendován a r. 1871 předčasně penzionován. Žil potom i nadále v Písku jako penzista (s minimálním důchodem), ale těšil se všeobecné úctě jeho obyvatel. Bydlel v prvním patře nárožního domu č. 20 (dnes již neexistuje) na Malém (Alšově) nám., ale okna jeho bytu vedla do Jungmannovy ulice. Ještě za Ningrova života po něm byla pojmenována ulice spojující Alšovo nám. s Havlíčkovým. V témže roce (1900) byl jmenován čestným občanem města Písku.
Zemřel v Písku 28. 2. 1913 a je pochován na Svatotrojickém hřbitově. Akademický malíř J. Král jej zachytil na karikatuře s bohatým plnovousem, placatou čepicí a s deštníkem přes ruku, jak chodíval z domova „svou“ ulicí do Palackého sadů.
Pro kulturní i politické dějiny Písku a jeho okolí jsou velmi cenné „Paměti Karla Ningra“, které původně vycházely na pokračování v časopise Otavan a pak je J. Malý vydal samostatně v knihovničce Otavanu (1932). Vydavatel opatřil knihou množstvím fotografií významných píseckých vlastenců a jejich stručnými životopisy i mnoha jinými zajímavými poznámkami. Karel Ninger však své Paměti jako knihu nenapsal. Od r. 1903 zaznamenával Ningrovo vyprávění profesor O. Josek, který býval v Písku na letním bytě. V roce 1909 diktoval Ninger na přání A. Sedláčka vzpomínky své neteři a ošetřovatelce ve stáří Anně Brychtové (+1922). J. Malý pak skloubil obě části dohromady.
ctenizpisku, 30.7.2019
-
Karel Ninger se narodil v rodině obuvníka v čp. 109 na Sádkách v Chotěboři. Gymnázium studoval v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským. Studoval filosofii v Praze, později bohosloví v Hradci Králové, ale toto studium nedokončil. Vrátil se do Prahy. Zde pracoval v redakci Národních novin. Pro neshody s rakouskými úřady odešel do Písku, kde působil jako profesor na gymnáziu.
Byl spoluredaktorem periodika jihozápadních Čech"Poutníka od Otavy". Přispíval do Riegrova Naučného slovníku. Profesor píseckého gymnázia, vlastenec, historik a spisovatel.
Narodil se v Chotěboři jako syn Vavřince (Laurentiuse) Ningra mistra ševcovského, a jeho manželky Anny, rodem Kratochvílové, v domku U Serafínků, v čp. 109. V opisu z matriční knihy narozených je uveden pod jménem Carolus. Karel začal chodit do školy, do dvoutřídní triviálky chotěbořské, kam chodili společně děvčata i chlapci. Mateřskému jazyku se vyučování moc nevěnovalo s doporučením řídit se příkladem dobrých spisovatelů. Čiperného Karla si oblíbil farář Pábíček a přemluvil bratry, aby ho dali na studia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Na gymnázium nastoupil v roce 1839.
Po ukončení šestitřídního gymnázia v Německém Brodě, na podzim 1845, nastoupil Karel Ninger na přípravnou školu dvouletou s názvem „filosofie“ do Prahy, která připravovala k vyšším fakultám. Po ukončení studií v Praze nastoupil do teologického semináře v Hradci Králové. V semináři byla čeština předmětem závažným a nemálo podporovaným nadací knihovníka Jana Nepomuka Teichla, jenž této nadaci odkázal 8 000 zlatých tak, aby bylo 250 zlatých vypláceno učiteli české mluvnice a literatury.
Po necelých dvou letech Karel Ninger zjistil, že netouží být teologem, ale dějiny ho zajímaly. Kontaktoval Havlíčka a ten mu přislíbil práci v Národních novinách.
Po jejich zastavení byl nucen s velikým úsilím dokončit gymnazijní profesuru, aby se měl jak živit. Štěstí se na něho usmálo v podobě suplentury na píseckém gymnasiu, kam odjel v pátek 26. února 1852. Zpočátku se věnoval pouze výuce, ale postupem času věnoval svou pozornost i věcem veřejným.
Sdružoval kolem sebe vlastence a podařilo se jim, že celá správa městská přešla do 90rukou českých a byly zřizovány české školy. Velký zlom přinesl rok 1869, kdy při volbách do českého sněmu podporoval Ninger českého kandidáta (v tehdejší době se volilo veřejně). Od té doby měl na škole problémy, které vyústily až k zhoršení zdravotního stavu. Požádal tedy o penzionování a k 1. červenci 1871 odešel do výslužby.
I potom se rád scházel se svými přáteli, velmi rád a poutavě vyprávěl. Líčil spletité příběhy často okořeněné peprnými vtipy. Byl jmenován čestným občanem města Písku.
V Chotěboři byla 5. července 1933 odhalena pamětní deska na jeho rodném domě.
Okresní úřad v Chotěboři schválil dne 9. února 1934 přejmenování ulice Zahradnické na Ningerovu.
Miluše Škodová (redakční úprava), osobnostiregionu.cz, 30.7.2019

Karel Ninger

Karel Ninger

Karel Ninger

antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1980	Písecká čítanka 1, Okresní knihovna, Písek (Písek)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1980	Tomáš Šobr - první český starosta Písku, Písecká čítanka 1, 99-100

Karel Ninger