národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01121486

poznámka:
Záhlaví LinkStrohs, Slavomil, 1926-2001

Související země Česko
Biogr./Hist. údaje Narozen 28.11.1926 v Orlové,zemřel 2001. PhDr., práce z marxistické filosofie.

Zdroj PNP-LA
Pauza: Za Slavomilem Strohsem. Filozofický časopis, roč. 50, č. 2, 2002 - nekrolog

Slavomil Strohs

Syn Antonína S., vrchního číšníka pocházejícího z Kelče, a Františky S., řídící učitelky pocházející z Milenova. Reálné gymnázium začal navštěvovat v hornické Orlové (1937–38), pokračoval v Hranicích (1938–39), Lipníku nad Bečvou (1939–41), Přerově (1941–44) a v r. 1945 maturoval v Lipníku nad Bečvou; doplňující zkoušky z latiny a filozofické propedeutiky složil na reálném gymnáziu v Přerově (1946). V l. 1946–50 studoval na FF UK filozofii a sociologii; promoval 1952. V l. 1948–49 byl pomocnou vědeckou silou ve filozofickém semináři FF UK, r. 1950 byl jmenován vedoucím asistentem lektorátu společenských nauk na FF UK, r. 1951 vedoucím odborným asistentem Kabinetu marxismu-leninismu na PřF UK. V r. 1954 byl konkurzem přijat jako vědecký pracovník do Kabinetu pro filozofii ČSAV, pozdějšího FÚ a poté ÚFS ČSAV, v nichž pracoval jako samostatný vědecký pracovník do r. 1987. Po r. 1989 spolupracoval s nově ustaveným FÚ AV ČR.
Jeho prvotní orientaci ovlivnily především rané zážitky, čs. mobilizace, hned nato Mnichov 1938, obsazení Těšínska Polskem a násilné vystěhování, zkušenost 2. světové války a utopická solidarizace s nejchudší velmocí nesoucí hlavní tíhu války. Na hnutí, pro které se rozhodl (do KSČ vstoupil r. 1946 a r. 1970 byl z ní vyškrtnut), jej soustavně zajímala filozofická problematika. Otázka, zda komunistické hnutí mělo již mezi dvěma válkami v Československu explicitně vyjádřenou filozofickou orientaci v relativně autonomní podobě, byla jeho hlavním badatelským zájmem. V monografii a řadě statí a článků, publikovaných i v zahraničí, se mu podařilo prokázat existenci výrazné české i čs. marxistické filozofické tradice. Zejména studium pramenů jej přivedlo ke kritickému postoji k negativním jevům obsaženým v historii dobového socialismu; např. v referátu Lenin a dělnická demokracie se snažil vysledovat kořeny historického procesu likvidace demokracie v komunistickém hnutí. Patřil k těm filozofickým pracovníkům, kteří svým malým dílem přispěli k filozofickému rozměru intelektuální revoluce, kterou bylo pražské jaro 1968. V době normalizace mu bylo zakázáno publikovat, ale zároveň požadováno, aby psal. Tak vznikl např. r. 1974 text K filozofii české avantgardy, který byl publikován jako historický dokument ve FČ 1990–91. Podobně z rozsáhlé antologie Filozofie a revoluce z r. 1983, nevydané pro programové průtahy v Nakladatelství ČSAV, byl v r. 1995 publikován fragment J. Winternitz a teorie relativity. Koncepci antologie vyložil v jednom z několika referátů, které mu umožnila FF v Brně (Cesta demokratické inteligence k filozofii marxismu-leninismu, 1981); dějiny české marxistické filozofie tu byly pojaty jako historie ideologické indoktrinace. Tato indoktrinace se odehrála ve sféře konativní (politika a ekonomie), esteticko-emocionální (umění a literatura) a kognitivní (vědy a filozofie). Hlavní S. metodologický přístup byl metamarxistický – vztáhl principy marxistické filozofie na ni samu. Považoval marxismus za jednu z cest vedoucích k filozofii v jejím univerzálním smyslu. Osobně se k ní přiblížil jako historik filozofie např. v proslovu Absolutní reflexe a reflexe existence na filozofickém semináři věnovaném studiu Patočkova pojetí fenomenologie (10. 1. 1978, rkp.).
phil.muni.cz, 22.6.2019

Slavomil Strohs

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1959	Zásady filosofie budoucnosti a jiné filosofické práce, Nakladatelství Československé akademie věd (NČAV), Praha