národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2022/02

Adolf Smrž

Při studiu reálného gymnázia v Českém Brodě se stal členem místního skautu a hrál a režíroval českobrodské divadlo (artefakty převzalo muzeum v Brodě). Za Protektorátu Čechy a Morava se přestěhoval do Kostelce nad Černými lesy, kam byl jeho táta učitel přeložen. V Kostelci zpíval v pěveckém sboru Lumír, hrál divadlo ve Scéně mladých a po válce založil skautský oddíl (artefakty a fotografie převzalo kostelecké muzeum a kostelečtí skauti, díky Jiřímu Bohatovi o tom vyšlo několik článků v Černokosteleckém zpravodaji).
1. července 1944 dávala Scéna mladých vlasteneckou hru Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář, hráli: jako host Zdeněk Štěpánek, sourozenci Smržovi, V. Fousek, V. Vocl, J. Chmelík, F. Trippé a další.
Díky dobrému prospěchu byl po maturitě totálně nasazen pouze do Prahy - do konstrukční kanceláře letecké firmy Junkers. Tady mimo jiné spolupracoval s budoucím známým astronomem Lubošem Perkem. Musel se naučit statiku a výpočty příhradových konstrukcí, které tvořily kostry křídel letadel.
V době Pražského povstání kontroloval s kamarády vjezd německých vozidel do Kostelce. Málem u Svatbína zastřelil prvního ruského vojáka, který přijížděl od Kutné Hory v Němcům zabaveném autě. Ten mu naštěstí srazil ruku.
Nejenom s Jiřím Cornem psal do kosteleckých „časopisů revoluční mládeže“ v květnu 1945.
Po válce vystudoval za tři roky strojní fakultu ČVUT a dostal umístěnku do ČKD Praha. Díky svým znalostem navrhl přístavní jeřáby pro Malmö a portálové jeřáby na většinu přehradních zdí vltavské a vážské kaskády, které dosud úspěšně fungují.
Poté přešel do konstrukce ČKD Slaný, kde s pomocí několika svých patentů postavil jako první na světě autojeřáb s hydraulickým pohonem (do té doby musel mít jeřáb samostatný motor), samozřejmě že s příhradovým nosníkem.
Po odborném konkurzu v politicky uvolněném roce 1967 byl vybrán za ředitele Výzkumného ústavu stavebních a zemních strojů v Brně, který vedl až do důchodu. Za jeho působení VÚSZ sestrojil prototypy mnoha stavebních a vojenských strojů.
Pod jeho vedením přemístili zaměstnanci VÚSZ v roce 1967 do konzervačních van dva velkomoravské čluny (dlabané z jednoho kmene) nalezené na hradisku v Mikulčicích za použití speciálně vyrobených přípravků.
Jako poradce vlády pro strojírenství byl mimo jiné dlouholetým členem mezinárodní komise pro normalizaci ISO zřízenou Unescem a díky jejím každoročním zasedáním mohl navštívit většinu zemí Evropy a Ameriky. Domluvil se osmi jazyky.
Jako strojírenský odborník psal a překládal články do specializovaných časopisů.
Po odchodu do důchodu pomáhal s inventarizací Technického muzea v Brně a svého výzkumného ústavu před jeho zrušením po roce 1989. Zpracoval rozsáhlý rodokmen Smržů z jižních Čech a zanechal nám objemný fotografický, filmový i dokumentační archiv.
Sepsal jeho syn Jiří Smrž v roce 2022.

Adolf Smrž

Adolf Smrž

Adolf Smrž