Bedřich Hrozný
* 6. 5. 1879, Lysá nad Labem (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
† 12. 12. 1952, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagog, historik, orientalista, assyriolog
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jk01042884
poznámka:
PhDr.
Bedřich Hrozný
Světově uznávaný orientalista a archeolog se měl stát původně evangelickým farářem a pokračovat v práci svého otce, faráře v Lysé nad Labem. Na vídeňské univerzitě začal evangelickou teologii skutečně studovat, ale po ukončení prvního semestru se rozhodl věnovat orientalistice. Po studiích odjel na stáž do Berlína, kde se zaměřil na zkoumání klínových nápisů.
Od roku 1902 působil na vídeňské univerzitě. Za první světové války (1914–1918) sloužil Bedřich Hrozný jako písař ve Vídni, a tak mohl ve volném čase pokračovat ve své práci. V roce 1915 prokázal, že jazyk klínopisných tabulek nalezených v tureckém vnitrozemí je indoevropskou řečí starověkého národu Chetitů. Navíc se mu – jako prvnímu po dlouhých tisíciletích – podařilo tento jazyk přečíst a přeložit. I přes počáteční pochybnosti ostatních vědců patří rozluštění klínopisné chetitštiny mezi nejvýznamnější objevy v dějinách světové orientalistiky.
Po válce se Bedřich Hrozný vrátil do Čech. Pracoval na Karlově Univerzitě, kde se stal v roce 1926 děkanem filozofické fakulty. V letech 1924–1925 podnikl významnou archeologickou expedici do Předního Orientu, během níž v Turecku objevil rozsáhlý archiv klínopisných tabulek. Později se podílel na založení pražského Orientálního ústavu a vydávání jeho časopisu Archiv orientální. V roce 1939 byl Bedřich Hrozný jmenován rektorem Karlovy Univerzity. Po uzavření českých vysokých škol během druhé světové války (1939–1945) alespoň veřejně přednášel, ale v roce 1944 ho stihla vážná mozková příhoda, která mu zabránila v další činnosti. Konec života strávil v sanatoriu, kde přijal také své jmenování akademikem nově založené Československé akademie věd.
Světově proslulý rodák Lysé nad Labem je pochován na místním hřbitově. V roce 1951 bylo v Lysé nad Labem otevřeno Muzeum Bedřicha Hrozného, v němž je umístěna také rozsáhlá expozice přibližující jeho život a dílo. Mezi unikátními exponáty nechybí Hrozného osobní předměty nebo rukopisy.
zdroj - www.centralbohemia.cz
-
Hrozný bývá někdy označován za "českého Champolliona", a to díky zažitému omylu, že rozluštil chetitské písmo. Hrozný však "pouze" rozluštil neznámý, chetitský jazyk.
Svými objevy se zařadil k nejvýznamnějším světovým orientalistům. B. Hrozný pocházel z rodiny evangelického kněze a předpokládalo se, že bude pokračovat v otcově práci. Na gymnáziu v Kolíně však potkal jednoho z průkopníků české orientalistiky, profesora Justina Václava Práška. Po absolvování gymnázia dal před teologií přednost studiu orientalistiky ve Vídni a během studií zvládl (vedle latiny a řečtiny) na deset orientálních jazyků. Později dostal stipendium do Berlína, kde působil roku 1901 a vydal tu i svou první původní práci „Peníze u Babylóňanů“. V další knize „Obilí ve staré Babylonii“ (1913) "nezapřel" svůj český původ a objevil, že pivo pili už ve staré Mezopotámii a hned několik druhů. Největší objev však učinil o dva roky později. 1914 dostal možnost odejet do Turecka, aby mohl vydat nápisy v neznámé řeči, které objevil především německý archeolog Hugo Winckler.
Za války sloužil Hrozný ve Vídni jako písař, a tak měl po večerech čas věnovat se „svému“ studiu. A už v roce 1915 slavil úspěch. Prokázal, že jazyk na klínopisných tabulkách je indoevropská řeč Chetitů. A navíc tento jazyk - jako první po tisíciletích - záhy dokázal přečíst a přeložit. O národu Chetitů byly do té doby známy jen zmínky z Bible a nápisů egyptských faraónů, jimž byli Chetité rovnocennými konkurenty. Vzdor pochybnostem ostatních vědců vůči Hrozného práci: „Die Sprache der Hethiter“ (Jazyk Chetitů, 1917) čas potvrdil, že měl Hrozný pravdu a jeho rozluštění klínopisné chetitštiny patří mezi nejvýznamnější v dějinách orientalistiky. Po 1.sv. válce se Hrozný vrátil domů a začal pracovat na UK.
V letech 1924-25 podnikl archeologickou expedici do Turecka a podařilo se mu odkrýt rozsáhlý archiv klínopisných tabulek. Tehdy se ocitl na vrcholu a byl uznáván jako zakladatel nové orientální disciplíny – chetitologie. V roce 1939 se stal rektorem Univerzity Karlovy a statečně se postavil okupantům, aby bránil akademickou půdu. Po zavření VŠ alespoň veřejně přednášel a jeho poznámky o pomíjivosti říší, stáří Semitů či původu svastiky vzbuzovaly nadšení posluchačů. Po úrazu v roce 1952 dožil v sanatoriu, kde také přijal jmenování akademikem. Zemřel 12. prosince 1952.
1889–1896 studium na Akademickém gymnasiu v Praze
1897 maturita na reálném gymnasiu v Kolíně
1897-1901 studium orientálních jazyků na filosofické fakultě university ve Vídni
1901 podzim stipendijní pobyt v asyriologickém ústavu v Berlíně
1902 jaro stipendijní pobyt v Britském muzeu
1902 praktikantem vídeňské universitní knihovny
1904 účast na archeologickém výzkumu na Taaneku v Palestině
1905 habilitace na vídeňské universitě
1906 objeveny chetitské archivy Německou orientální společností v Chattuši (Bogazköy) ve středním Turecku
1909 knihovníkem universitní knihovny ve Vídni
1913 vyzván Německou orientální společností k vy-dávání chetitských textů
1914 duben-srpen kopírování chetitských textů v Archeologickém muzeu v Istanbulu
1914-1915 luštění chetitštiny
24.11.1915 "Rozluštění chetitského problému. Předběžná zpráva" - přednáška před Německou orientální společností v Berlíně
16.12.1915 a společností Eranos Vindobonensis ve Vídni
1915 mimořádným profesorem vídeňské university
1917 "Řeč Chetitů, její stavba a příslušnost k indo-evropskému jazykovému kmeni. Pokus o luštění" - publikace, jež založila chetitologii
1919 řádným profesorem University Karlovy
1924 výkopy na Šech Saadu, Palestina, v Tell Erfádu, severní Sýrie
1925 pokračování výkopů v v Tell Erfádu, výzkum Kültepe, objev města Káneše a asyrské obchodní osady
1926-1927 děkanem filosofické fakulty UK v Praze
1931 přednášky v Londýně, Oxfordu a Paříži
1934 studijní cesta do Turecka, kopírování hieroglyfických nápisů a pokus o luštění
1936 přednáškové turné v SSSR: Moskva, Petrohrad, Kyjev, Baku, Tbilisi a Jerevan
1937, 1940 publikace "Nejstarší dějiny Přední Asie"
1939 rektorem University Karlovy
1947 udělena státní cena
12.11.1952 jmenován akademikem nově ustavené ČSAV
zdroj - www.polabskemuzeum.cz
