Anna Pammrová

* 27. 6. 1860, Kralice nad Oslavou (Třebíč), Česká republika (Czech Republic)
† 19. 9. 1945, Žďárec (Brno-venkov), Česká republika (Czech Republic)
spisovatelka, pedagožka, překladatelka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jk01091623

poznámka:
Odkaz. forma
Pamrová, Anna, 1860-1945
-
* 29. 6. 1860 Kralice nad Oslavou, bažantnice, † 19. 9. 1945 Žďárec u Tišnova, samota - (Radovan Zejda)
-
* NK v Jinošově u Náměště nad Oslavou
* cs.wikipedia.org - Jinošov
Rodina:
Otec Jan Pammr (někdy psán Pamr i Pammer) *1. 5. 1823 Bechyně, †1. 5. 1903 Třebíč
Matka:
Josefina roz. Měcháčková *10. 3. 1833 Lomnice u Tišnova, †25. 2. 1921 Náměšť nad Oslavou
Sestry:
Leopoldina *18. 11. 1961 Lhánice-Arnoštův dvůr zv. Kozínek, † 7. 11. 1873 Březník
Leonora *19. 2. 1963 Lhánice-Arnoštův dvůr-Kozínek, †15. 6. 1945 Velké Meziříčí
Antonie *22. 12. 1865 Lhánice-Arnoštův dvůr zv. Kozínek, †3. 2. 1887 Jinošov

Anna Pammrová

nna se narodila 29. června 1860 Janu Pammrovi a Josefině rozené Měcháčkové v myslivně stojící v Kralicích nad Oslavou o samotě na okraji rozsáhlé obory, sahající až k Náměšti nad Oslavou. Otec byl lesníkem ve službách náměšťského hraběte Jindřicha Haugwitze. Bydlela s nimi ještě babička Eleonora Měcháčková.
Roku 1961 byl otec přeložen do myslivny v osamělém dvoře Kozínek u Lhánic. Zde se postupně narodily její sestry Leopoldina (1961), Leonora (1963) a Antonie (1965). Babička Leonora Měcháčková na děvčata od jejich útlého věku dohlížela. Pocházela z nedalekých Otradic (roz.Procházková), takže kraj dobře znala a vyprávěla jim pohádky a místní skazky. Když se v prosinci 1865 narodila sestra Antonie, vzali si po Vánocích Annu na vychování její kmotři Leopold a Antonie Novákovi, kteří měli pronajatý statek v Jasenici. Tím pro Annu skončilo dětství. Pammrovi bydleli na Kozínku do roku 1968, pak byl Jan Pammr přeložen na myslivnu Vlčí kopec u Kladerub nad Oslavou. Mimo les měl na starosti i rozsáhlý areál s loveckým zámečkem, několika budovami pro hosta služebnictvo, stájemi a přístřešky pro kočáry a seno. Na protější straně areálu byla ještě obsazená hájenka. Následujícího roku byl Pammr přeložen do Březníka, aby děti mohly chodit do školy. Zde bydleli 12 let. Anna se v té době učila francouzsky a anglicky, kmotra ji komandovala a když neposlechla, byla trestána. Rodiče navštěvovala dvakrát do roka. V roce 1872 navštívila s pěstouny Prahu a následujícího roku ji vzali na světovou výstavu do Vídně. V roce 1875 ji poslal kmotra do Znojma, kde se rok zdokonalovala v němčině, šití, vyšívání a hře na klavír. Roku 1876 si Novákovi koupili dům č. 60 v Náměšti nad Oslavou. Anna byla ráda, protože to měla blíž k rodičům. Pokračovala nadále ve studiu jazyků. Kmotra se rozhodla, že by si Anna mohla vzít jejího synovce Raimunda Domanského, aby majetek zůstal v rodině. Když to však Anna nakonec odmítla a kmotra na ni zanevřela, vzali si ji roku 1880 rodiče domů. Se svým vzděláním získala Anna místo vychovatelky ve šlechtických rodinách ve Vídni. V roce 1982 se seznámila s mladým statkářem Leopoldem Stögrem a zamilovali se do sebe. V následujícím roce absolvovala snad na popud sestry Eleonory ve Vídni kurz pro pěstounky a na Stögrovo naléhání byla několik měsíců u jeho rodičů v Tyrolsku. Když otěhotněla, přestěhovali ji k přátelům do Lince, aby nedošlo ke skandálu. Zde Anna porodila 3. ledna 1884 za přítomnosti sestry Eleonory dceru Almu. Leopold si chtěl Annu vzít, ale když jí dali jeho rodiče najevo, že pro něj chtějí bohatou nevěstu, vrátila se roku 1985 domů. V té době bydleli Pammrovi již 4 roky na hájence v Jinošově. Stögr ji tam navštívil a znovu jí nabízel sňatek. Odjela s ním na přání matky do Tyrol, ale po měsíci se ponížená a znechucená vrátila opět domů. Nadále se vzdělávala v zámecké knihovně. Aby uživila sebe i dceru, chodila vyučovat do bohatších rodin v Náměšti a ve Velké Bíteši němčinu a francouzštinu.
V září 1887 nastoupil na jinošovské škole učitel Václav Jebavý, o kterém otec Pammr prohlásil, že sice není velký, ale rozumu má víc než nadučitel s farářem dohromady. Na žádost dcer ho pozval na nedělní návštěvu. Doma ale byla jen Eleonora, která přijela z Brna. Annu to velice mrzelo, a když ho zahlédla oknem od své známé, navštívila ho u truhláře Gottharda, kde bydlel. V deníku pak píše Anna o několika setkáních, doložena jsou však jenom tři. Po prázdninách v roce 1889 nastoupil Václav Jebavý do obecné školy v Nové Říši. Rok po jeho odchodu do Nové Říše mu Anna napsala. Ze vzájemného porozumění vznikla s o 8 let mladším učitelem rozsáhlá korespondence, která Annu dostala do literáního povědomí. Zcela zastínila Aninu osobnost a její dílo, nijak nesouvisející s V. Jebavým, vlastně tehdy již s O. Březinou. Anna Pammrová si s ním dopisovala od roku 1889 až do jeho smrti, s výjimkou ročního období 1891–1892 a tříleté pauzy v letech 1893–1896 po sňatku s Františkem Krohem. Ten byl přidělen do jinošovské myslivny na výpomoc stárnoucímu Pammrovi. Kroh doufal, že když si Annu vezme, Pammr se přimluví, aby mohli zůstat v Jinošově. Člověk „zelených očí“ neustále Annu pronásledoval a 26. října 1901 se jim narodil syn František. Anna mu nechala do matriky zapsat příjmení Pammr. V červnu 1993 se Pammrovi stěhovali do Náměště, kde si koupili dům č. 12 a Kroh, o němž lesní správa neměla valné mínění, byl přeložen na hájenku do Sedlece. Svatba s Annou měli 1. července téhož roku v Hartvíkovicích. V letech 1894–1895 byl Kroh přeložen na hájenku v hospodářském dvoře Kozínek, kterou Anna znala z dětství a toužila po ní. Teď byla ironií osudu připravena o kouzelné místo dětství. Krásné vzpomínky byly nemilosrdně překryty tvrdou realitou. Zde koupil Kroh menší vůz s kravským postrojem, do něho se musela Anna zapřahat a vozit hnůj, dřevo na topení, trávu a vše co bylo potřeba. Ponižoval Annu, jak jen mohl, ničil jí knihy, které si objednala, opíjel se a bil ji. Snad to mohla být i reakce na Anninu neschopnost vést domácnost, což s nadsázkou prezentovala recesistická Společnost Františka Kroha. Roku 1896 byl nespolehlivý alkoholik Kroh přeložen do víckovské myslivny u Žďárce. To již manželé nemají společnou domácnost. Následujícího roku byl Kroh pro svou nedbalost předčasně propuštěn ze služby, opouští víckovskou myslivnu a stěhuje se do vlastního příbytku. Přesto Annu neustále navštěvoval a obtěžoval. Když 23. října 1898 zemřel v Náměšti kmotr Leopold Novák. Odkázal jí 2000 zlatých a klavír, který jí kdysi koupil. Peníze si musela dobře schovat, protože Kroh po nich neustále pátral.
Za dědictví si Anna koupila pozemek nad říčkou Bobrůvkou, na kterém si roku 1899 nechala postavit dřevěné obydlí s několika místnostmi, které bylo možno pronajímat na letní pobyt. Nasázela si na něm ovocné stromy, keře a růže. Kroh ji požádal, jestli by si na dolním konci jejího pozemku nemohl postavit dřevěný domek. Anna mu to bláhově povolila s podmínkou, že ji nebude obtěžovat a rušit. Podmínku Kroh samozřejmě nejhrubším způsobem nedodržel. Svůj poměr k němu Anna označila za boj s ďáblem. Když 1. května 1903 zemřel v třebíčské nemocnici Jan Pammr, jela to Leonora oznámit Anně. Její dceru Almu smrt dědečka velice zasáhla. Zhoršilo s jí tím zdraví natolik, že musela zůstat doma. Až když se její zdraví zlepšilo, poslala ji Anna k babičce do Náměště. V Tišnově, kam náležela soudním okresem, zažádala Anna téhož roku o rozluku s Krohem. Tehdy to nebyla jednoduchá záležitost, takže musela mnohokrát putovat 4 hodiny do Tišnova a 4 zpět. Soud byl o Krohovi dobře informován, a proto „odloučení od stolu a lože“ v lednu následujícího roku povolil. Dokonce jí ponechal i syna, na kterého měl Kroh platit měsíčně 10 zlatých, které dokonce několikrát dal. Její manželské soužití fakticky trvalo tři roky, ikdyž je soud rozloučil až po 14 letech. Almě bylo u babičky dobře a dokonce se seznámila se stavitelem R., s nímž se zasnoubila. Ale koncem roku 1905 se opět roznemohla. Domů ji přivezli v peřinách na voze, protože se už nemohl pohybovat. Zemřela 22. února 1906. V dubnu následujícího roku přivedl Kroh na návštěvu paní Havlovou, která chtěla pozemek odkoupit. To Anna odmítla, a proto byl „Havlov“ postaven opodál. Protože měl Kroh stavbu na starosti, neměla zase nějakou dobu pokoj. Naštěstí Havlovi brzy zjistili, že je nespolehlivý, a tak v nově vybudovaném letním sídle místo správce nedostal. Syn František dospíval, a po dokončení hospodářské školy mu Annina přítelkyně Žofie Pohorecká našla v červenci roku 1911 práci na Molitorově statku u Kouřimi. Protože však neznal cukrovarnickou technologii, dostal 31. srpna výpověď. Žďárecký poštmistr mu nabídl dvouletou bezplatnou praxi. František zdefraudoval na poště vyšší částku a v červenci 1914 uprchl s o 4 roky starší Marií Holánkovou bez rozloučení do Ameriky. Jak nedávno zjistil JUDr. Jan Šťastný, odjeli milenci nejprve do Terstu a odtud do Le Havru. Cestou si František změnil příjmení na Gartner. Z Le Havru odpluli 11. července lodí Caroline do Kanady a odtud se krátce před narozením syna George přestěhovali do Ameriky. Podrobně popisuje Šťastný útěk obou milenců ve dvou přílohách Věstníku společnosti Anny Pammrové i podrobnými odkazy na prameny a fotografiemi. Několik zatajovaných dopisů, které pod tímto jménem matce psal, našla neteř Alma v tetině pozůstalosti. Františkova pravnučka Elaine Eller studovala v roce 2010 v České republice a setkala se i s členy společnosti Anny Pammrové, s nimiž je občas nadále ve spojení. František Kroh zemřel v Brně roku 1915 na rakovinu žaludku. Na smrtelné posteli údajně litoval, že Annu sužoval a trápil. Po jeho smrti dostávala Anna důchod 100 korun měsíčně. Původní dřevěný domek postupně chátral, a tak si v červnu 1921 začala stavět zděný, v době, kdy zemřela její matka. Do novostavby se nastěhovala 5. srpna 1922, byla ale provedením zklamána. V dalším roce si pořídila nový jednoduchý nábytek z měkkého dřeva. Na stěně měla pověšený Bílkův portrét Otokara Březiny. V roce 1925 začátkem léta ho navštívila, když pobýval v Tasově u Jakuba Demla. Oba jí pak oplatili návštěvu roku 1927, kdy tam zrovna pobývala Leonořina dcera Alma (1890–1971). Březina se jí vyptával na maminku, se kterou se během „jinošovského“ období stýkal častěji. Roku 1928 Březina a Deml návštěvu opakovali. Po Březinově smrti navštěvovala Annu řada Březinových známých a přátel, kteří ji žádali, aby jeho dopisy prodala nebo alespoň publikovala. Na své samotě žila Anna Pammrová až do smrti. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými, přáteli a několika sousedy byly kontakty s rodinou Havlových, která měla v nedaleko své letní sídlo. Koncem třicátých let na tom byla finančně špatně, a proto prodala svoji nemovitost bývalému tišnovskému hejtmanovi Wachsmuthovi. Aby jim uvolnila místo, postavila si roku 1938 opodál menší domek pro sebe. Krátce po přestěhování ji navštívil jaroměřický sochař Jaroslav Krula, který ji přemluvil, aby se nechala portrétovat. V zimě však byl nový domek studený, a tak jí nový majitel roku 1940 dovolil, aby se nastěhovala zpět. V roce 1943 se roznemohla. Ošetřovala ji neteř Alma, která se však musela starat i o svoji nemocnou matku, spisovatelku a básnířku Lenoru Křemenovou-Pohorskou. Ta zemřela 15. června 1945, a když dala Alma vše do pořádku, v srpnu dostala dopis od Wachsmuthových, že teta již nikoho nepoznává. Anna Pammrová zemřela 19. září 1945 odpoledne, než jí Alma stihla připravit osvěžení. Přestože informovala několik spisovatelských organizací, na pohřeb přijeli jen Havlovi, Wachsmuthovi, Almini přátelé z Velkého Meziříčí a místní, kteří měli Annu rádi. Do hrobu Alma vložila i ostatky její dcery. Není to překvapivé, protože až donedávna byla Anna vnímána jako nepříliš významná adresátka dopisů Otokara Březiny. Její vlastní dílo včetně překladů znal jen málokdo. Roku 1949 byl osazen za finanční pomoci přátel její náhrobek. Ve své knize Zářivá samota zaznamenala Vlasta Urbánková na poslední chvíli cenné vzpomínky obyvatel Tišnovska na Annu Pammrovou.
Pro duševní vývoj Anny Pammrové byl důležitý pobyt u kmotrů Novákových. Ve významném období ji formoval, či do jisté míry spíše deformoval na celý život. Ale paradoxně právě díky panovačné kmotře získala Anna kvalitní jazykový i vědomostní základ pro svůj pozdější duševní vývoj. Naučila se žít samostatně a psychicky ji zocelilo soužití se surovcem, opilcem a despotou Františkem Krohem. Vnitřní sílu, která jí umožňovala přežít neustálé fyzické napadání a bolestivé ponižování, Anna čerpala z literatury a z korespondence s přáteli, především Otokarem Březinou.
Pod vlivem četby, důkladně poučena životem, knihami a korespondencí i častými knižními a časopiseckými zásilkami od Otokara Březiny, dospívá Anna Pammrová k eticky a metafyzicky pojatému postavení ženy ve společnosti. Jen se z něj jaksi vytratila ženskost. Studovala východní filosofii a teozofii, stejně jako díla Theodora Lessinga, J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, A. Schopenhauera, F. Nietzscheho a mnoha dalších filosofů a myslitelů. Milovala samotu, která jí umožňovala proniknout do studovaných autorů a bránila možnosti názorového vlivu jiných osob. Podle ní „pravá samota očišťuje bytost od nákazy společenské“. O svých názorech na studovaná díla psala Březinovi, který ji občas s jemnou a takřka nepostřehnutelnou ironií, kterou ale Anna dobře vycítila a nelibě nesla, upozorňoval, že některé problémy zcela nedomyslela.
Vykoupení lidstva vidí Pammrová v ženě, která zároveň získá prvenství ve společnosti i v souladu s přírodou. Správnou cestu vidí v návratu k velké, čisté a silné Matce Přírodě. Odmítá soudobou konzumní společnost a pokryteckou morálku. Proti civilizaci důsledně staví svéráznou přírodní filozofii bez technických vymožeností. Předbíhá o desetiletí ekologické myšlení, které v té době vyznávali jen nemnozí lesníci a přírodovědci. Vyzývá k nastolení všeobecného hlubšího vztahu k přírodě. Existenci současného člověka zobrazuje sarkasticky a v podstatě pesimisticky. K její životní filosofii patří i nepříliš rozsáhlé básnické dílo. Protože se češtinu doučovala až dodatečně, psala co nejjednodušeji tak, aby jí každý rozuměl. Z hlediska vztahu k přírodě patří k nečetným laikům, kteří předběhli dobu a řešili tento problém dávno před tím, než se stal moderním. Skutečný vztah Otokara Březiny a Anny Pammrové vyřeší až důkladný rozbor jejich korespondence, nikoli jen té vzájemné.
Své překlady a články publikovala Anna Pammrová nejvíce v novinách a časopisech Dobrá myšlenka, Dvacátý věk, Isis, Kohout, Kolo, Kosmické rozhledy, Mazdaznan, Mladé proudy, Vesna, Zádruha, Ženský obzor aj.
Používala pseudonymy: Antieva, Žďárecká a šifru A. P.
Bibliografie
Alfa. Embryonální pokus o řešení ženské otázky, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1917
O mateřství a pamateřství, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1919 Cestou k zářnému cíli, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1925; Sursum, Tišnov 2017 Zápisky nečitelné, Za lepším životem, Brno 1936, úvod V. Brunovský Odezva z lůna stvoření, Karel Formánek, Brno 1937
Mé vzpomínky na Otokara Březinu, J. Picka, Praha 1940 (pův. Kolo 1934)
Posmrtně vyšly:
Zrcadlo duše, ed. J. Vitula, Brněnské tiskárny, Brno 1945
Žena s duší lesa (výběr z dopisů A. P. Leonoře Pammrové-Pohorské), ed. L. Kuchař, Třebíč 1970 Dopisy Anny Pammrové rodině Havlových, samizdat I. M. Havel, 1982
Antieva, faksimile rukopisu, Společnost Anny Pammrové, Tišnov 1997
Divočinu slov mi nech, Vetus Via, Brno 2000, edičně připravil Jiří Kuběna
Antieva, 2. vydání, Sursum, Tišnov 2003
Časopisecké příspěvky:
Prvé moje setkání s Ot. Březinou, Ženský obzor č. 3–4/1929, s. 44–46
Neuspokojivá informace Zvídavým, Kolo č. 9-10/1930 s. 1–5; č. 1/ 1931, s. 3–5
Mé vzpomínky na Otokara Březinu, Kolo č. 1/1934, s. 37–39
Překlady:
Flammarion Camille: Výlety do nebe, Hejda a Tuček, Praha 1909
Ha´nish Otoman Zar-Adusht: Život Ježíšův, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1918, 1924 Gewinn E.: Zdravovědné pokyny dle mazdaznanu, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1916, 1923
Theodor Lessing: Evropa a Asie, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1918
Theodor Lessing: Dějiny jako vsunutí smyslu v nesmyslné, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1919
Theodor Lessing: Prokletá kultura, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1922
Co jest mazdaznan?, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1925
Poznámka: Další překlady jsou v časopisech, do kterých přispívala.
Edice dopisů
Z dopisů Otokara Březiny Anně Pammrové, 1931;
Dopisy Otokara Březiny Anně Pammrové z let 1889 až 1905, 1931–32, (2. vyd. ed. E. Chalupný 1936)
Listy Otokara Březiny Anně Pammrové, 1933
Formánková Maryna: Z dopisů Anny Pammrové Žofii Pohorecké, Glosy ze Strahova 1-2, Praha 1964, s. 24–25 Z dopisů Anny Pammrové neteři Almě, ed. Kuchař Lumír, Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku č. IV., 1969, s. 89–93 Kuchař Lumír: Žena s duší lesa. Výbor z dopisů sestře Leonoře. Okresní knihovna Třebíč 1970
Poznámka: Další dopisy nebo jejich části jsou v některých článcích o A. Pammrové.
Literatura:
Lessing Theodor: Antieva, in Blumen, Oesterheld & Co, Berlin 1928, česky Kolo 1931 s. 120, přeložil Jan Křemen Bn.: Anna Pammrová – přítelkyně básníka O. Březiny nám psala. Nový večerník 27. 4. 1929
Neumannová Božena: Žena v životě Otokara Březiny, Rozpravy Aventina 1929/30, č. 33, s. 417–418 Brunovský Vít: Úvod, in Zápisky nečitelné, Za lepším životem, Brno 1936 Pernica Bohuslav: Dvě ženy. Přítelkyně básníka, s. 26–65, Hejda a Zbroj, Mladá Boleslav 1942 Vitula J.: Úvod, in: Zrcadlo duše, Brněnské tiskárny, Brno 1945 Křemenová Alma: Poslední dyn Anny Pammrové, Svobodné noviny 20. 9. 1946
Králík Oldřich: Anna Pammrová a Otokar Březina, Listy filologické, roč. 73, 1949, s. 38–42 Kuchař Lumír: K pramenům díla Anny Pammrové, Lidová demokracie 7. 6. 1968, s. 7
Bradáč Antonín Hugo: Žena s duší lesa, Práce 27. Října 1970, s. 6
Kuchař Lumír: Žena s duší lesa, Lidová demokracie 7. 1. 1988 s. 6
Pěnčík Josef: Otokar Březina v Jinošově. Místní národní výbor, Jinošov 1988, s. 51–76
Doležal Otmar: Záhadný přítel Anny Pammrové, Lidová demokracie 22. 7. 1988, s. 5
Karola Josef: Anna Pammrová Otokaru Březinovi, Rovnost, RT magazín 29. 6. 1990, s. 4
Olšovský Jiří: Střípek z Pammrova, Naše rodina č. 33, 15. 8. 1990, s. 3
Pěnčík Josef: Zapomenutý list ze stromu života. Naším krajem, Třebíč 1990, č. 2, s. 70–73
Holman Petr: Březina očima Pammrové, in Nad Meditacemi věků, s. 123–139, Brno 1992
Urbánková Vlasta: Navštivte mne s podzimem, Borek, Tišnov 1995; Sursum, Tišnov 2016
Höfer Ferdinand: Perspektivy niterného porozumění, Horácké noviny 12. 9. 1995,s. 6
Bednář Jiří: Vzpomínky Anny Pammrové, Nový Region T 19. 9. 1995, s. 4
Karola Josef E.: Kniha o Anně Pammrové, Tvar 21. 9. 1995, s. 10–11
Karola Josef E.: Poselství Antievy, Borek, Tišnov 1995
Bednářová Jitka: Anna Pammrová, jediná svého druhu. Věstník Společnosti Anny Pammrové, 1997, č. 4, s. 1–2. Urbánková Vlasta: Zářivá samota, Bethania,Tišnov 1998
Merhaut Luboš: Anna Pammrová, in Lexikon české literatury 3/II P – Ř, Academia, Praha 2000, s. 774–775 Zejda Radovan: Anna Pammrová, in: Osobnosti Třebíčska, Akcent, Třebíč 2000 Adamec Pavel: Kraj Anny Pammrové a jiné souvislosti, Brno 2001
Zejda Radovan: „Valkýra“ a pan fotograf, Horácké noviny 174. 9. 2002
Kuběna Jiří: Zrození Antievy, in: Antieva, 2. vydání, Sursum, Tišnov 2003, s. 136–158
Urbánková Vlasta: Jubileum Anny Pammrové, Bulletin Společnosti Otokara Březiny 39/ srpen 2005, s. 6–9 Zejda Radovan: Anna Pammrová, Bulletin Společnosti Otokara Březiny č. 38/ srpen 2005, s. 10–11 Křemenová Alma: Anna Pammrová, Sursum, Tišnov 2005
Šťastný Jan: František Pammr (Kroh, Gartner), 1. část, Věstník společnosti Anny Pammrové č. 58, 3. 7. 2013, Příloha 1, s. 1–7 Šťastný Jan: František Pammr (Kroh, Gartner), 2. část, Věstník společnosti Anny Pammrové č. 59, leden 2014, Příloha 2, s. 1–27
Radovan Zejda, leden 2019

Anna Pammrová

 

Anna Pammrová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1973   Náměšť nad Oslavou (Státní zámek, město a památky v okolí), Nakladatelství Olympia, Praha
  2000   Osobnosti Třebíčska, Vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, Třebíč (Třebíč)
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1962   Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1.1.1937 do 31.12.1962), Státní knihovna, Praha
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1964   Z dopisů Anny Pammrové Žofii Pohorecké, Glosy ze Strahova, 24-25
  2000   Anna Pammrová, Osobnosti Třebíčska, 136-139
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Anna Pammrová (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Anna Pammrová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1945   Zrcadlo duše, Nakladatelství Brněnské tiskárny, Brno (Brno-město)

Anna Pammrová

příležitostný tisk
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1968   Básníku Jakubu Demlovi k devadesátinám, Okresní výbor Československé strany lidové, Třebíč (Třebíč)

Anna Pammrová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1928   Knížka o slunečnici, Otto František Babler, Svatý Kopeček, Olomouc (Olomouc)