Svatopluk Pitra: Silueta Antonína Boučka

Antonín Bouček

* 22. 6. 1880, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 15. 2. 1947, Praha
publicistika, redaktor, novinář

 

pohlaví: muž

NK AUT: jk01012769

poznámka:
Zpočátku činný v anarchistickém hnutí, 1910 vstoupil do soc. demokratické strany.
Redaktor Práva lidu, Rudé právo, Mezinárodní tisková korespodence.
Spoluzakladatel KSČ.

Antonín Bouček

Narodil se na Vyšehradě ve Štulcově ulici čp. 16. Jeho otec Jan B. byl drvoštěpem, později sluhou v záložně, matka byla Marie, roz. Bočková; oba pocházeli z Prahy. 1892 začal B. studovat na státním reálném a vyšším gymnáziu (později Masarykově) ve Spálené ulici v Praze. V sextě přešel na gymnázium v Křemencově ulici. Tam byl pro účast na sociálně demokratické schůzi a demonstraci po ní poprvé zatčen a soudně vyšetřován. Koncem dubna 1898, aby se vyhnul hrozícímu vyloučení, byl nucen z gymnázia vystoupit. Politicky začal působit ve straně pokrokových socialistů (A. P. Veselý, J. Skalák, F. Modráček, K. Pelant aj.) a podílel se na vydávání Pokrokových listů (z 18 čísel 16 zabaveno). Pak přešel ke komunistickým anarchistům za vedení Viléma Körbra (když předtím byl činný v sociální demokracii ve Vzdělávací besedě Právo na Vyšehradě). Tam se setkal s S. K. Neumannem a pracoval pro jeho Nový kult (1897–1904). Po Neumannově odchodu do Vídně a do Brna B. počal vydávat vlastním nákladem literárně-umělecký měsíčník Obzory, z něhož 1905–06 vyšel jen jeden ročník. Pak spolupracoval se sociálně demokratickým týdeníkem Zář. Tísnivé hmotné poměry B. donutily stát se písařem v advokátní kanceláři pražského primátora JUDr. Karla Groše, kde působil do 31. 12. 1910. Ke strmému vzestupu jeho kariéry však došlo poté, co 1910 (sám udával rok 1913) vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. V období rozkolu uvnitř sociální demokracie se postavil na stranu levice uvnitř strany. Působil dále jako soukromý nakladatel, orientoval se zejména na bibliofilie a stal se průkopníkem krásné české knihy. Za redakce Karla Tomana vydával 1913 literární list Vinobraní. Po nezdařeném nakladatelském pokusu se věnoval žurnalistice a přispíval do Mackových Rudých květů, 1909–12 spolupracoval redaktorsky se sociálně demokratickým týdeníkem Praha VI., od 1912 byl externím redaktorem Práva lidu (řádným členem redakce od 1. 5. 1915). Tam setrval až do odštěpení se komunistů od sociální demokracie. 1917–19 působil v Ústředním dělnickém nakladatelství a knihkupectví. Z jara 1919 spolupracoval s Oldřichem Bergrem a dalšími v týdeníku sociálně demokratické levice Sociální demokrat. V témž roce byl členem komise pro zkoumání tajného policejního archivu na pražském policejním ředitelství, zřízeném revolučním Národním shromážděním, a to jako zástupce vyslaný Československou stranou sociálně demokratickou. V listopadu 1919 navštívil s první českou výpravou socialistických demokratických kulturních pracovníků sovětské Rusko a pobyl tam dva měsíce. Výprava byla přijata též J. V. Stalinem. 1921 patřil B. k zakládajícím členům Komunistické strany Československa. Po založení orgánu Komunistické strany Československa Rudého práva se B. stal jeho redaktorem (od 19. 9. 1920 až do pense 1. 7. 1933). Jako redaktor Rudého práva byl několikrát vězněn. Vězněn byl ale i v Berlíně, kam byl redakcí vyslán 1926 a kde působil jako spolupracovník Mezinárodní tiskové korespondence (Meztiskor). Stal se prvním českým novinářem pronásledovaným hitlerovským režimem: zatčen byl těsně před nástupem Hitlera k moci v Německu v prosinci 1932 jako nepohodlný cizinec, propuštěn byl teprve po zákroku Mezinárodní novinářské unie. Po návratu onemocněl a časopis Meztiskor redigoval z Prahy. Vedle toho si přivydělával literární prací, psal fejetony, za války opět šířil české tisky, zvl. v době okupace knihy zakázané. Zemřel na rakovinu jícnu.
Do paměti soudobé veřejnosti se vtiskl především jako vydavatel dělnických kalendářů, překladatel a autor řady populárně- historických publikací. Tvořil rovněž pod pseudonymem Gustav Bouda. Mezi jeho nejznámější práce patřily mimo jiné knížky věnované J. Haškovi zejména Padesát historek ze života Jaroslava Haška s předmluvou I. Olbrachta (1923), ve čtvrtém vydání (1938) jako Kopa historek ze života Jaroslava Haška. Literárně byl druhem S. K. Neumanna, V. H. Brunnera, Fráni Šrámka a E. Basse. S B. jménem je spjata první česká bibliofilská edice (Nová edice), vypravovaná mladými grafiky (V. H. Brunner, Z. Kratochvíl, F. Kysela aj.), dílo Z. Wirtha Kutná Hora (1912), sbírka s názvem Leták (č. 1 až 7), věnovaná humoru a satiře, a dále svazečky Šibala pierota, Tyrolských elegií, Dopisů Josefa Mánesa a Dvořákova Václava IV. Jeho vydání jsou dnes bibliofilskými vzácnostmi.
Autor: Marcella Husová, Roman Vondra
zdroj: Biografický slovník AV ČR, http://biography.hiu.cas.cz/
CC BY-SA 3.0

Antonín Bouček

Svatopluk Pitra: Silueta Antonína Boučka
 

Antonín Bouček

encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1989   Malý slovník bibliofila, Památník národního písemnictví, Praha
  1999   Český biografický slovník XX. století (I. díl A-J), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha

Antonín Bouček

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1983   Kopa historek ze života Jaroslava Haška, Práce, vydavatelství a nakladatelství, Praha

Antonín Bouček

antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1933   Mahenovi (Sborník k padesátinám), Družstevní práce, Praha 1

Antonín Bouček

podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1968   Tradice české krásné knihy, Glosy ze Strahova, 23-28