cs.wikipedia.org

Bohuslav Balbín

* 3. 12. 1621, Hradec Králové (Hradec Králové), Česká republika (Czech Republic)
† 29. 11. 1688, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagog, básník, historik, jezuita

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01010633

poznámka:
Odkaz. forma
Balbín z Orličné, Bohuslav Ludvík Alois, 1621-1688
syn pardubického purkrabího Lukáše Balbína
* NK - 1.12.1961
+ NK - 29.11-1688
www.klatovy.cz, cs.wikipedia.org - * 3.12.1961, + 28.11.1921

Bohuslav Balbín

Narodil se jako benjamínek v početné, ale nezámožné rodině měšťanského šlechtice Lukáše Balbína z Vorličné. Ten zemřel krátce po narození svého nejmladšího. Rodiny se ujal pan Ota Oppensdorfer a poskytl jí azyl na zámku v Častolovicích. Malý Bohuslav vyrůstal v prostředí až exaltované zbožnosti, zejména mariánského kultu (když vyvázl z několika vážných nemocí, matka ho zasvětila staroboleslavské Bohorodičce). Druhým určujícím momentem budoucí životní dráhy malého Balbína byl jeho zájem o české dějiny. Překvapivě brzy se naučil číst a údajně už v sedmi letech přečetl Kroniku českou Václava Hájka z Libočan. V devíti letech nastoupil do školy k benediktinům v Broumově, od roku 1631 pokračoval v jezuitských školách (Jičín, Praha, Olomouc, Brno, Kladsko a znovu Praha). V 15 letech vstoupil do jezuitského řádu. Dvouletý noviciát si odbýval v Brně. Studoval klasické jazyky, literaturu a filozofii, prohluboval se jeho zájem o české dějiny, k nimž si začal shromažďovat materiály. Sedmnáctiletý složil první řeholní sliby chudoby, poslušnosti a čistoty. Od roku 1639 pokračoval v pražském Klementinu ve studiích filozofie, která ukončil doktorátem. V roce 1642 provázel na cestách po Čechách španělského jezuitu Rodriga Arriagu, který přijel do Prahy učit teologii. Mladý Balbín tak poznal známá, neznámá i pamětihodná místa českých zemí, z knihoven a archivů získal mnoho materiálu, který se pak stal cenným podkladem pro jeho historickou práci. Po získání bakalářského titulu v roce 1645 učil na jezuitských školách v Praze a Třeboni, v letech 1646 -50 dál studoval teologii. Kněžské svěcení získal v roce 1649. Krátce předtím skončila třicetiletá válka. Poznamenala Balbínův život důležitou epizodou, která ovlivnila jeho budoucí činnost: Společně se studentskou legií bránil proti Švédům pravobřežní předpolí Karlova mostu a utrpěl dokonce zranění. Jako čerstvý kněz působil pak Balbín jako misionář v různých českých krajích. Přestože si vedl úspěšně (podle vlastních slov přivedl ke katolické víře několik stovek lidí), byl příliš mírný a byla mu tedy raději určena pedagogická dráha. Od roku 1653 učil na jezuitských gymnáziích v Kladsku, Praze, Českém Krumlově, Brně, Jičíně a Jindřichově Hradci. Byl výborným a oblíbeným učitelem, pro praktickou výuku rétoriky napsal i několik divadelních her a později i učebnice teorie řečnictví (Otázky řečnictví, 1677, Traktát o zvelebení řečnictví, 1688). Na místech svého misionářského i pedagogického působení sbíral neúnavně materiál k historii i současnému stavu Čech. Zachránil přitom mnoho starých českých knih i jiných písemných památek. Napsal v té době tři historické práce o mariánských poutních místech: kladské Vartě, Svaté Hoře u Příbrami a roku 1658 o Tuřanech u Brna – Diva Turzanensis (Panna tuřanská), v němž popsal legendu o zjevení Panny Marie sedící v trní na místě, kde byl potom vybudován proslulý poutní kostel. Za svého brněnského pobytu se také zajímal o prozkoumání Moravského krasu a jeskyní Křtinského údolí. Roku 1661 byla Balbínovi náhle a striktně pedagogická činnost zakázána. Podle starší literatury bylo důvodem výhradně Balbínovo vlastenecké působení mezi žáky, přílišný příklon k češství a možná nedostatek řeholní pravověrnosti. Hlavní příčinou však zřejmě byly mravnostní poklesky ve vztahu k mladistvým svěřencům. Balbín byl vyslán, aby jako historik sepsal dějiny české provincie jezuitského řádu. Vystřídal několik míst pobytu, než mu byl konečně roku 1677 povolen návrat do Prahy. Diskvalifikace v osobním životě měla i pozitivní stránky, umožnila Balbínovi plné soustředění na historickou práci. Dějiny provincie sice nedokončil, zato pilně pokračoval v průzkumu knihoven, archivů a různých památek. Hlavní cíl svého úsilí viděl ve velkém souborném díle o českých dějinách. Přípravou k němu byl Výtah z dějin českých aneb historie staroboleslavská (Epitome historica Rerum Bohemicarum seu Historia Boleslaviensis). Dokončil jej v roce 1669, po církevní cenzuře jej předal do tisku, ten byl ale na zákrok purkrabího Ignáce Bořity z Martinic zastaven. Balbín pak o vydání po léta bojoval s cenzurou. (Vyšel roku 1677 díky přičinění Balbínových šlechtických přátel i na přímý zásah císaře). Balbín byl mezitím přeložen do Klatov. V tamním „vyhnanství“ napsal roztrpčený Balbín své nejproslulejší a dodnes asi nejznámější dílo Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (s výmluvným podtitulem Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu Království českého). Vyšla latinsky o sto let později, česky až roku 1896. Balbín dal ve spisku průchod svému vlastenectví, lásce k českému jazyku, silnému slovanskému povědomí i českému státoprávnímu cítění. Od roku 1679 začal Balbín uskutečňovat svůj životní záměr a vydávat svou nejrozsáhlejší práci, Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellanea historiae Regni Bohemiae). V té době už přestal uvažovat o syntetickém zpracování obsáhlých českých dějin a obrovský shromážděný materiál vycházel v tématických řadách. Měla to být vlastně dvacetidílná vlastivěda, faktograficky nesmírně bohatá (přírodní a geografické poměry země, osídlení, zvyky a jazyk, dějiny farností, životopisy českých světců a mučedníků, biskupů, panovníků, genealogie šlechtických rodů). Za Balbínova života vyšlo osm knih první dekády a první dvě knihy dekády druhé Z nich Bohemia docta (Učené Čechy) je mimo jiné prvním slovníkem českých literátů, učenců a umělců . V knize Svaté Čechy (1682) shromáždil zprávy o 134 českých světcích , blahoslavených a mučednících. Zvláštní pozornost a péči, byť dobově nekritickou, věnoval Janu Nepomuckému. Napsal jeho reprezentativní životopis, vytvořený ze shromážděných existujících pramenů, pověstí i lidových podání. Jezuité jej pak přeložili do několika jazyků. V gigantické práci, v níž se osvědčil i jako výborný stylista, byl Balbín zastaven chorobami. Přicházela slepota, po záchvatu mrtvice byl schopen psát jen levou rukou, po druhé mrtvici mohl už jen diktovat. Přesto vytrvale pracoval až do smrti. Je pochován u sv. Salvátora v Praze.

Bohuslav Balbín se ve svém své neuvěřitelně obsáhlém historickém, vlastivědném i literárním díle zařadil mezi přední obránce vlastního jazyka a národnosti. V těžkých dobách pomohlo k udržení a zachování znalosti české historie. Inspiroval k historickým pracem řadu následovníků. Obrovské množství shromážděného materiálu o českých zemích Balbínovy doby i obdobích před ním se stalo základem osvícenského a obrozeneckého dějepisu. Jeho brněnské působení připomíná pamětní deska v tuřanském kostele a po něm pojmenovaná ulice v Židenicích. Jeho jméno nese i artéský pramen kvalitní pitné vody v Brněnských Ivanovicích.
zdroj - www.brno.cz

Bohuslav Balbín

cs.wikipedia.org
 

Bohuslav Balbín

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
???? - 1950   Praha, Praha, teologie
1939 - 1942   Praha, Praha, filozofie

Bohuslav Balbín

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město), učitel
???? - ????   Častolovice, Častolovice, vychovatel u Oty z Oppersdorfu na zámku
???? - ????   Praha, Praha, učitel
???? - ????   Třeboň (Jindřichův Hradec), Třeboň (Jindřichův Hradec), učitel na jezuitské škole
1663 - 1666   Město Klatovy, Klatovy (Klatovy)
1672 - 1673   Město Klatovy, Klatovy (Klatovy)

Bohuslav Balbín

rok od - do   student, škola, obec
???? - ????   Boryně František, *1663, Jezuitská škola, Klatovy (Klatovy)

Bohuslav Balbín

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   osobnosti (Plzeňský kraj), *
1636 - ????   Jezuitský řád, *, vstoupil pod vlivem silně věřící matky

Bohuslav Balbín

kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
2008/11/06 - 2009/02/01   Luk & lyra: Ze sbírek Arcidiecézního muzea v Kroměříži, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc (Olomouc)
dražba/aukce/bazar
termín   název výstavy, místo konání
2017/11/30   Výtvarné umění, starožitnosti, design 14.–21. století z evropských sbírek, Arthouse Hejtmánek, Praha
předaukční výstava
termín   název výstavy, místo konání
2017/11/16 - 2017/11/29   Výtvarné umění, starožitnosti, design 14.–21. století z evropských sbírek, Arthouse Hejtmánek, Praha

Bohuslav Balbín

katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2008   Luk & lyra (Ze sbírek Arcidiecézního muzea Kroměříž), Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)
kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1932   Čeští bohatýři (Postavy z minulosti), Josef Hokr, nakladatel, Praha
  1997   Kalendárium kulturních osobností Šumavy a Chodska, Nakladatelství MMM, Praha
  2005   Osobnosti a západní Čechy (I. díl (do poloviny 19. století)), Ševčík, Plzeň (Plzeň-město)
  2022   Dějiny české literatury v protektorátu Čechy a Morava, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Praha
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1996   Hlas domova (Antologie našeho Polabí), Městské muzeum, Čelákovice (Praha-východ)
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1932   Literární atlas československý, Nakladatelství J. Otto, Praha
  1964   Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha
  1977   Žili a pracovali v Brně, Rapid a.s. - československá reklamní agentura, Praha
  1998   Kdo byl kdo (Naši cestovatelé a geografové), Nakladatelství Libri, Praha
  1998   Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, p. o., Valašské Meziříčí (Vsetín)
  2001   Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, spol. s r.o., Praha
  2006   Kdo byl kdo v českém a moravském rybářství
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1984   Počátky dějin umění na Moravě, Umění, 97-112
  1992   B. Balbín a novodobé řečnictví, Acta Universitatis Carolinae: Philosophica et historica 3-4/1992, 225-227
  2008   Bohuslav Balbín, Paměť Prahy, 18-19
  2010   Balbín i avantgarda, Art + Antiques, 20
aukční katalog
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2017   Výtvarné umění, starožitnosti, design 14.–21. století z evropských sbírek (Večerní aukce), Arthouse Hejtmánek, Praha
periodikum
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1939   Řád (revue pro kulturu a život), V..ročník, 2.číslo
průvodce
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2011   Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)

Bohuslav Balbín

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1986   Krásy a bohatství české země (Výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého), Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha
  1988   Pamětní nápis (Bernardu Ignácovi z Martinic), Vyšehrad, nakladatelství (1968-1993), Praha
  1988   Rozprava krátká, ale pravdivá, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha

Bohuslav Balbín

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1993   Martin Mainer, Galerie výtvarného umění, Cheb (Cheb)
katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2005   Les, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)
kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2001   Tvář naší země: Krajina domova, Studio JB (Bárta & Bárta), Lomnice nad Popelkou (Semily)
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1938   Obrana jazyka slovanského zvláště českého (Citáty), Život, 112-112
  1993   Umění s poselstvím, Martin Mainer, 1-1

Bohuslav Balbín

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1989   Čestmír Kafka: Trojí poslední směřování, Svaz českých výtvarných umělců, Praha
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1983   Sochař Jan Bartoš (Z ateliérů mladých autorů), Výtvarná kultura, 48-49
  2002   Oslavy svatováclavského milénia a Zdenka Braunerová (Nad pozústalostí Viléma Václava Kremera), Středočeský vlastivědný sborník, 59-72
  2018   Barokní kavalír, Historie, to jest vyhnanství z ráje, 141-143