Vlasta Fialová

* 20. 1. 1928, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 13. 1. 1998, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
herectví

 

pohlaví: žena

Vlasta Fialová

Její krása se rozhodně nedala označit jako barvotisková. Byla však nevšední a nepřehlédnutelná .Vlasta Fialová se blízko divadla pohybovala odmalička, oba rodiče byli členy brněnské opery. Jevištní křest si odbyla jako Holčička s kočárkem v baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky. To jí bylo něco přes tři roky. Láska k divadlu už ji neopustila. Hrávala ve školním divadle na Kuldově ulici, zpívala v dětském divadelním sboru pod taktovkou Rafaela Kubelíka (Jakobín, Carmen, Tosca), navštěvovala baletní školu Ivo Váni Psoty (viz. Ivo Váňa Psota). V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1947 jako žákyně Zdeňky Gräfové, Marie a Rudolfa Waltrových, zpěv studovala u Marie Řezníčkové. Kromě toho se věnovala sportu, úspěšná byla zejména v závodním plavání a skocích do vody. Sportovní dráha však ustoupila kariéře herečky. Ještě za studií hrála v divadle Komorních her a ve Svobodném divadle, v drobnějších rolích se objevila i v brněnském Národním divadle. Do prvního angažmá, na sezónu 1947- 48, nastoupila v Opavě, následovaly dvě sezóny v Olomouci (vytvořila tam 15 premiérových rolí). Její talent i osobitá krása zaujaly režiséra Vladimíra Čecha, který svěřil dvacetileté herečce titulní roli ve filmu Divá Bára. Filmový debut přinesl Vlastě Fialové mimořádný úspěch a ohlas doma i v zahraničí.

Do Brna přivedl Vlastu Fialovou v roce 1950 režisér Aleš Podhorský. Její první rolí zde byla Kněžna v Jiráskově Lucerně (tu si pak zopakovala ve dvou dalších nastudováníchna jevišti v roce 1954, v televizní podobě v režii Františka Filipa v roce 1967). Brněnská činohra procházela v padesátých letech obdobím psychologizujícího názoru Stanislava Stanislavského a všeurčujícího socialistického realismu. Vlasta Fialová se svým temperamentním, drsným a nervním jevištním projevem prosazovala nesnadno. Přesvědčivě vynikla v rolích jadrných, plnokrevných a přímočarých ženských postav (Kateřina ve Zkrocení zlé ženy, Hošková z Veselých paniček windsorských Wiliama Shakespeara, Shawova Kleopatra). 60. léta přinesla brněnské Mahenově činohře novou dramaturgickou i režisérskou etapu epického politického divadla.Ta dala řadu příležitostí apelativnímu hereckému naturelu Vlasty Fialové, a ta jich dokonale využila. Pamětníci si dodnes vybavují její Grušu bojující o právo na své dítě (Bertolt Brecht: Kavkazský křídový kruh, 1961), na malé ploše přesně ztvárněnou Šansoniérku z Kunderova Totálního kuropění (1961), kde prokázala i své schopnosti tančit a zpívat, Lízu Doolitlovou ze Shawova Pygmalionu (1961) a především vynikající Matku Kuráž v dramatu B. Brechta (1964). Její výkon v roli drsné, životem vláčené, ale nepoddajné markytánky z bojišť třicetileté války vešel do dějin českého divadla. V dalším období přišla po nevelké roli Kateřiny (Jean Paul Sartre : Ďábel a pánbůh, 1964) Komisařka ve Višněvského Optimistické tragédii, gotickými „krásnými Madonami“ inspirovaná Matka Marie v lidové barokní Komedii o umučení (1965), chladně pomstychtivá multimilionářka Klára Zachanasjanová v Dürenmattově Návštěvě staré dámy (1966), Ševcová (Federico Garcia Lorca: Čarokrásná paní ševcová, 1967). Soustředěný herecký výkon přinesl herečce úspěch v zemité Káče (Jan Drda: Hrátky s čertem, 1968) a Celestýně (Calábek : Zavraždění svaté Celestýny, 1969). Vrchol v umělecké tvorbě Vlasty Fialové ve druhé polovině 60. let představuje nezapomenutelná role krutě bezohledné a jízlivé Alice ve Strindbergově Tanci smrti (v Brně jevištně adaptován jako Play Strindberg, 1969). Do jiné věkové kategorie se umělkyně „přehrála“ v sedmdesátých letech (Serafina ve Vytetované růži Tennessee Williamse, 1970, chůva v Shakespearově Romeovi a Julii, 1971, Alžběta Anglická ve stejnojmenné Brucknerově hře, tvrdá paní Dulská v dramatu Gabriely Zápolské, 1973). Plně rozvinout charakterizační schopnosti a dát průchod energickému projevu umožnily Vlastě Fialové role jadrných lidových ženských z české dramatické klasiky (Plajznerka v Drdových Dalskabátech, 1973, Jahelková z Tylovy Tvrdohlavé ženy, 1978), i když toto období v osobním životě herečky poznamenaly zdravotní obtíže a ztráta věrného životního druha Zdeňka Kampfa. Načas se dostavil i útlum v tvůrčí práci. Poslední sezóny však pro herečku znamenaly obnovenou vitalitu a příliv uměleckých sil. Svědčí o tom její Gisela v Örkényho Kočií hře, pro televizi naštěstí zaznamenaná kreace hrdé a statečné Eugenie v Casonově poetické komedii Stromy umírají vstoje a konečně Stařenka v dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků. Za téměř padesát let divadelní práce odvedla Vlasta Fialová svému publiku na dvě stovky rolí. Stařenku zahrála ještě v den svého úmrtí.
Po nepřekonaném úspěchu Divé Báry poskytl Vlastě Fialové také film dvě desítky rolí. Vzpomínáme například na královnu Mechmene Banu z pohádky Nazima Hikmeta Legenda o lásce. Televize zpočátku využívala jejího talentu v záznamech divadelních inscenací, vlastní herecké příležitosti jí dala v Marii Antoinettě ve Vdově Kapetové, kde podala vysoce nadprůměrný výkon (1964), Jiráskově Vojnarce (1968), či Larise z Irkutské historie (1970). Zcela mimořádným způsobem vytvořila roli dlouhověkostí omrzelé Emilie Marty v Janáčkově opeře Věc Makropulos, kde zazářila v hereckém partu.
S rozhlasem spolupracovala Vlasta Fialová od svých 15 let v recitaci, dramatických rolích i jako šansoniérka. Oblíbila si melodram, který učila také na Janáčkově akademii múzických umění. Její hlasový projev se uchoval i na gramofonových deskách.
Hereckému poslání podřídila Vlasta Fialová svůj soukromý život. I mateřskou roli musela sladit s divadelním a filmovým režimem. Syn Jiří a dva vnuci jí však byli životní oporou. Své životní a profesní osudy spojila Vlasta Fialová s Brnem. Město a své diváky opustila nečekaně uprostřed práce, týden před svými sedmdesátými narozeninami.

zdroj. www.brno.cz

Vlasta Fialová

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
1943 - 1947   Konzervatoř, Brno (Brno-město), Gräfová Zdenka, *1886

Vlasta Fialová

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město)
???? - ????   Olomouc (Olomouc), Olomouc (Olomouc), krátké angažmá
???? - ????   Opava (Opava), Opava (Opava), krátké angažmá
1950 - ????   Státní divadlo, Brno (Brno-město), celá další kariéra