František Vojta

* 13. 4. 1902, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 16. 6. 1973, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)

 

národnost: česká
pohlaví: muž

František Vojta

V historii české tělovýchovy zaujímá Brno výjimečné postavení. V roce 1862 tu založil Jan Helcelet (viz Jan Helcelet) Tělocvičnou jednotu. Až o dva měsíce později vznikl Tyršův Sokol v Praze. V Brně byly zakládány první dělnické tělovýchovné jednoty, 1865 tady vznikl vůbec první veslařský klub na našem území. V roce 1869 se zde pořádal první cyklistický závod ve střední Evropě. Prosazování sportu potřebovalo samozřejmě svoje vůdčí osobnosti. Mezi takové patřil František Vojta. Narodil se v rodině vrchního četnického strážmistra Františka Vojty, matka Anežka se věnovala domácnosti a čtyřem dětem-třem dcerám a synu Františkovi. Ten v roce 1921 maturoval na I. českém reálném gymnáziu v Brně; ve studiích pokračoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1926 absolvoval na oboru matematika – tělocvik. Ještě předtím, na pařížské univerzitě, úspěšně prošel kurzem Cours supérieur á Education physique de l´Université de Paris. V roce 1925 složil státní zkoušku z tělocviku. Téhož roku se zúčastnil I. konference mládeže YMCA ve Švýcarsku. Akcí a konferencí YMCA se pak pravidelně zúčastňoval i v příštích letech a v pořadatelských zemích (Francie, Korsika, Finsko, Maďarsko) podnikal studijní cesty, na nichž se zajímal především o tamní organizaci tělesné výchovy a sportu. Poznatky mu pak posloužily jako materiál pro disertační práci. Nazval ji Krok a proporce těla. Po jejím schválení úspěšně složil zkoušky z antropologie, antropografie a všeobecné zoologie na Přírodovědecké fakultě MU a v roce 1934 se stal doktorem přírodních věd. To už ale řadu let (od února 1927) působil jako lektor tělesné výchovy a sportu na MU a lektor sportu, her a plavání na Vysoké škole technické Eduarda Beneše v Brně. Ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy jej také pravidelně pověřovalo vedením centrálních státních tělovýchovných kurzů, kde přednášel především atletické disciplíny. Později v řadě měst na Moravě, v Čechách i na Slovensku sám pořádal a organizoval atletické, plavecké, herní nebo lyžařské kurzy.

Po vykonání povinné vojenské služby se František Vojta stal podporučíkem v záloze u 6. „ Hanáckého“ pěšího pluku v Olomouci.
V letech 1926 –27 stál František Vojta u vzniku a také v čele studentské organizace Vysokoškolský sport Brno (VSB). Iniciátorem myšlenky soustředit vysokoškolský sport do jedné studentské organizace byla profesor Lékařské fakulty MU v Brně Eduard Babák. Měla to být organizace, která vy vyhovovala různorodým zájmům a potřebám mladých sportovců. Proto také měl VSB 24 oborů. Nebyla to v Brně jediná studentská sportovní organizace-byl zde klub techniků Moravská Slavia, spolek TASO, na MU sportovní spolek SS Universita. Nově založený VSB se potýkal s nezájmem pedagogů, finančními těžkostmi a hlavně neměl hřiště a spolkové místnosti. Hostovalo se v areálech Moravské Slavie v Pisárkách, TJ Sokola Brno I, za války, kdy si nacisté zabrali Pisárky pro sebe, na běžecké dráze v Králově Poli. Pro Vojtu se VSB stal životní náplní. Vznikla tradice každoročních vzájemných atletických utkání studentů techniky a univerzity, letních výcvikových táborů, zimních lyžařských pobytů. První velkým podnikem VSB byly v roce 1929 lyžařské přebory v Novém Městě na Moravě, činnost se rozšířila i do zahraničí (Turín, Paříž, Budapešť). Po 11 letech už měl VSB 1200 členů v 18 samostatně pracujících odborech. Vojta usiloval o to, aby studenti našli ke sportu pevný vztah, aby jim byl přirozenou potřebou a součástí života. Dbal na dodržování zdravotních fyzických i psychických pravidel při sportovní zátěži, vypracoval tréninkové programy a desatera lehkoatletických disciplin. Nezůstalo však jen u VSB. Vojta pracoval i v Sokole jako cvičitel a vedoucí žactva a dorostu v několika městech, pořádal atletické a herní kurzy po celé republice, podílel se na vypracování projektu společných letních pobytů našich, francouzských a německých dětí, přednášel pro pedagogický personál. V roce 1928 měl přednášku na kongresu při IX. Olympijských hrách v Amsterodamu, pro které také trénoval brněnské studenty. V roce 1931 vedl na univerzitě v Sofii kurz pro vzdělávání učitelů a profesorů tělocviku a byl jmenován čestným členem bulharského Junáka. Jeho neuvěřitelná činorodost se projevila i v Československé Atletické Amatérské Unii (ČAAU),kde se stal instruktorem lehké atletiky a cvičitelem Svazu Lyžařů; organizoval a vedl výcviky, kurzy, akademické přebory, vedl naše sportovce na přebory do Krakova, Vídně, Bukurešti. V roce 1936 byl členem vedení čsl. výpravy na Mezinárodní studentské hry v Budapešti, zúčastnil se XI. Olympijských her v Berlíně i doprovodného kongresu, kde předvedl vzorovou hodinu atletické přípravy. V roce 1937 vedl reprezentační družstvo atletiky na Světové studentské hry v Paříži.

Od září 1938 byl vedoucím Ústavu pro tělesnou výchovu v Brně. Ten však skončil s uzavřením vysokých škol. Vojtu hledalo gestapo pro jeho účast na aktivitách v ilegální skupině Obrana národa. Uchýlil se do Hodonína, pak v Praze učil na středních školách, atletice se i v této době věnoval ČAAU a pořádal kurzy v řadě měst. Byl také totálně nasazen, pro „nemoc“ však propuštěn a pomáhal pak partyzánskému hnutí v Milovicích, Černé Hoře, Třech studních a Medlově.

Po válce se vrátil do Brna a byl pověřen vedením Ústavu pro tělesnou výchovu na VŠ. Zasloužil se o zprovoznění bývalé německé tělocvičny Pod hradem, pod jeho vedením zahájilo činnost veslařské středisko, pomáhal do života Tyršovu tělovýchovnému ústavu v Brně. Doprovázel naše reprezentanty na III. lehkoatletické mistrovství v norském Oslu. V roce 1946 se na MU habilitoval na docenta všeobecné a systematické tělesné kultury. V roce 1947 z Ústavu pro TV v Brně odešel. Působil ve Zlíně, kde mimo jiné zřídil při obuvnických závodech středisko péče o pracující s psychotechnickou laboratoří pro výzkum průmyslové únavy. V letech 54 – 58 pracoval jako dělník na stavbě Kružberské a Vírské přehrady. I zde se věnoval atletice, ve Víru založil Malý svratecký maratón.

Od roku 1958 byl dr. Vojta učitelem tělesné výchovy, civilní obrany a matematiky na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně. Právě zde ukončil v roce 1963 svou pedagogickou dráhu.

Sám byl celý život aktivním sportovcem, vynikal hlavně v lehké atletice. Všechny sporty, o nichž přednášel, vedl jejich kurzy nebo organizoval přebory, si na vlastní kůži vyzkoušel a brzy se stal uznávanou lehkoatletickou autoritou doma i v zahraničí. Ze své studijní cesty po Finsku si přivezl nadšení pro saunování. V roce 1946 dal podnět k vybudování sauny v Pisárkách. Na dvě stovky dalších podobných zřízení v republice projektoval. Ani po odchodu do důchodu neustal ve svých sportovních aktivitách. Šedesátku oslavil vytrvalostním během v Běchovicích, 65. narozeniny zase na první veteraniádě, kterou sám založil. Byl určena atletům nad 45 let. Konala se v Žabovřeskách Pod lesem. Dožila se pěti ročníků v různých městech republiky, někde i s mezinárodní účastí.

Dr. Vojta napsal několik teoretických publikací, pro Slovník jazyka českého ČAV zpracovával sportovní a tělovýchovná hesla. Naplňoval své přesvědčení o souladu mezi fyzickým a duševním rozvojem – ovládal francouzštinu, němčinu, angličtinu, domluvil se bulharsky. Miloval klasickou hudbu, navštěvoval symfonické koncerty, sám hrál na kytaru. Navštěvoval výstavy a rád chodil do hvězdárny na Kraví horu. Jeho vášní se stalo fotografování, v němž se vypracoval na slušnou úroveň. Sportu, mladým lidem obětoval i svůj soukromý život-nikdy se neoženil, nezaložil rodinu. Vychoval několik generací brněnských sportovců, mnozí z nich se stali šampióny ve svých oborech. Dr. František Vojta, který nesnášel lajdáctví,nedůslednost a improvizaci, dal našemu sportu mezinárodně uznávanou autoritu a úroveň.

zdroj: www.brno.cz

František Vojta

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město)
???? - ????   Černá Hora
???? - ????   Hodonín (Hodonín), Hodonín (Hodonín)
???? - ????   Milovice, Milovice (Nymburk)
???? - ????   Praha, Praha