národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01130642

poznámka:
Phdr.;
Pseudonym
Krašovský, Ant., 1860-1951
překlady - Dante, Byron, Aicard, Mickiewicz ad.

Antonín Šnajdauf

Antonín Šnajdauf se narodil v Kožlanech 12. června 1860, kde jeho rodiče hospodařili na malé usedlosti čp. 12 (dnes dům paní Vaisové). Otec Václav Šnajdauf pocházel ze starého mlynářského rodu ze Šnajdaufojc mlýna pod Čisteckým mostem, kde se roku 1829 rod Šnajdaufů usadil. A matka Antonína Šnajdaufa byl rozená Klímová.

Antonín jako prvorozený a nejstarší syn měl ještě několik sourozenců. Sestru Růženu a Marii a bratry Vojtěcha a Bedřicha. Sestru Marii si pak bere za manželku Václav Vais a usedlost tak přechází trvale do rodu Vajsů.

Bezstarostné dětství a klukovské radovánky prožívá Antonín Šnajdauf jako všichni kožlanští kluci. V létě koupáním ve Vožeháku, chytáním pstruhů "Pod horou" na Javornici a průzkumem zbořeniště hradu Angerbachu.

Základní vzdělání získává Antonín Šnajdauf na trojtřídní škole v Kožlanech u kostela, u řídícího Hynka Ouvalského a učitele Antonína Kopty. Další pak v Praze, kde se později stává posluchačem filozofie na pražské univerzitě. Za svých filozofických studií se stýká hlavně s Janem Nerudou, Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. V Kožlanech patřil do skupiny prvních studentů, kteří odcházeli do Prahy na studia, studentů Klírojc, Burešojc, Majerojc a spolu se svým bratrem Vojtěchem, Antonínem Holým a Václavem Benešem (nejstarším bratrem prezidenta ) stáli pak u zrodu ochotnického divadla a veškerého kulturního dění v Kožlanech.

Básnickou tvorbu započal Antonín Šnajdauf ještě jako student, což je snad údělem každého studenta, který zavadí o literaturu a pokouší Múzu. Své prvé plody uveřejňuje v ručně psaném časopise "Zora" roku 1876. A roku 1877 vychází jeho prvá větší báseň "Hrobník" pod pseudonymem Antonín Krašovský, pod kterým často psal. Další jeho báseň vychází v almanachu Máj roku 1878 a v Ruchu roku 1880. O rok později vydává jako člen básnické generace Ruchu svoji první básnickou sbírku "Intimní listy". Básník Antonín Šnajdauf do této sbírky snáší své osobní básně životopisné, zpovědi erotického mládí, idyly a elegie mrtvé lásky, výlety do oblak a orlí touhy po volnosti a sebeurčení. Je to lyrika nevšedního vzletu, plná opravdovosti a nadějí.

V letech 1887-1890 vycházejí jeho literární studie, kritiky a fejetony hlavně v Národních listech, kde vede literární rubriku. Je však také činným členem literárního odboru "Umělecké besedy". V národních listech mu vychází články "O pravdě a umění básnickém", "Komenský jako estetik", "O kritice" a jiné. Avšak zasahuje i do boje o Rukopisy. Jeho jubilejní studie "Karolína Světlá" z roku 1889 je pak přeložena i do chorvatského "Obzoru". Roku 1883 rediguje Antonín Šnajdauf časopis "Zličan" a přílohu Našich Hlasů. O rok později je však již redakci "Ruchu", kde píše divadelní zprávy a přispívá také do Růžičkových "Rozhledů literárních".

Roku 1890 obhajuje Antonín Šnajdauf doktorát filozofie, z historie a estetiky a nastupuje jako profesor na Vyšší školu obchodní v Plzni. Tím se ale dostává z dosahu pražského literárního ruchu, ale Národní listy nezanedbává a píše dál literární studie a výtvarné kritiky a do Mádlových "Dějin" píše "O českých dějinách výtvarných". O prázdninách roku 1892 podniká studijní cestu do Paříže a staví se rovněž v Mnichově, kde jej osudově zaujímají sochařská díla slavného ruského sochaře Antokolského. Uchvácen tímto dílem oddává se celou duší studiu velkého umění, které uložil ve svém spise "Sochař, mudřec M. Natnějevič Antokolskij".

Dále se píše "Básník mudřec Dante Alighieri", Slovanský uměnozpyt" a studii "Něco o peněžní ceně děl uměleckých". Avšak Antonín Šnajdauf patřil plným právem i mezi novodobé překladatele, a to hlavně svým překladem Dantovy "Božské komedie" od anglického básníka lorda Byrona. Překládal však i díla francouzských a polských básníků a vydal několik knížek pro mládež. Ale hlavně se stále věnoval Janu Nerudovi a jeho dílu.

PhDr. Antonín Šnajdauf byl spisovatel, žurnalista, kritik a básník. Po odchodu do důchodu žil v Praze, ale stále rád i přes svůj vysoký věk navštěvoval rodné Kožlany a místa svého mládí. Zemřel roku 1951 v Praze ve věku 91 let.

Z původního rodu Šnajdaufů, který v Kožlanech již nemá pokračovatelů, je střední generaci dobře známý jen vnuk Vojtěcha Šnajdaufa (bratra básníka) významný lékař a chirurg Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf z Prahy, který část svého dětství prožíval o prázdninách s babičkou Šnajdaufojc v Kožlanech. Kde jako student chodil o prázdninách na brigády a hrával s kožlanskými kluky fotbal a dodnes Kožlany rád navštěvuje.

MVDr. Bohumil Vondrášek
http://kozlany.unas.cz/benes_basnikSnajdauf.php

Antonín Šnajdauf

Antonín Šnajdauf

Antonín Šnajdauf

antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1962	Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1.1.1937 do 31.12.1962), Státní knihovna, Praha
	2000	Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní; Z jiné historie české literatury (léta 1850 - 1940)), Nakladatelství Petrov, Brno (Brno-město)
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1936	Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2.ročník, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa (Česká Lípa)
	2006	Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2006 (XVI. Šan – Šta), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
	2016	Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) (2. svazek N-Ž), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
kalendárium
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1994	Kalendárium osobností západních Čech na rok 1995, Státní vědecká knihovna, Plzeň (Plzeň-město)

Antonín Šnajdauf