národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
NK neuvádí 2010, 2011, 2012,

Jindřich Bělohříbek

O jeho životních osudech mnoho záznamů v našich písemnotech nemáme. Nejpodrobnější zápis je od Jaroslava Erpeka, dlouholetého vinořského kronikáře. Ani ten jej však osobně neznal, protože do Vinoře přišel až na podzim 1945. Požádal tedy o názor na Jindřicha Bělohříbka jeho podřízeného, a to je onen zápis v místní kronice. Do Vinoře přišel Jindřich Bělohříbek v květnu v roce 1925, když koupil zámek a vinořské panství od tehdejšího majitele Ottokara hraběte Czernina. Se zámkem získal i č.p. 130 a 131, zámecký park, bažantnici, hospodářský dvůr a skleník. Uváděná cena, za kterou tyto nemovitosti pořídil, je značně různá. V jednom případě je uváděna cena 3,9 mil. Kč a 600 tisíc za vnitřní vybavení, ale Jaroslav Erpek uvádí částku více než dvojnásobnou. Dovolává se přitom bývalého zámeckého služebníka neuvedeného jména. Jindřich Bělohříbek se narodil v roce 1878 v Kyjově a jeho osud a cesta až ke generálnímu řediteli byla obdivuhodná. Ve 14 letech odešel do Ostravy jako učeň koloniálního obchodu a za čtyři roky byl již obchodním příručím. Spokojen však nebyl, práci ukončil a přešel r. 1894 do Živnostenské banky v Ostravě jako sluha. Soustavně na sebe upozorňoval bystrostí, pílí, zájmem o práci, a to byly hlavní důvody jeho mimořádné kariéry. Postupně se vypracoval na bankovního podúředníka, úředníka, šéfa oddělení a v roce 1909 byl jmenován ředitelem pobočky banky; to mu bylo 31 let. Tím však jeho kariéra nekončí. V roce 1917 byl jmenován ředitelem úvěrového oddělení Živnostenské banky v Praze a v roce 1919 generálním ředitelem. To bylo završení jeho pracovní kariéry. Byl členem více jak 10 správních rad různých finančních institucí. Za neobjasněné finanjční transakce r. 1932 penzionován. Jindřich Bělohříbek byl ženatý. Jeho manželka Melanie, rozená Larischová von Mönnich (1895-1942) pocházela z bohaté šlechtické rodiny a byla německé národnosti. Měli dvě dcery, které měly německou vychovatelku a doma se mluvilo německy. Starší dcera Melanie zemřela na tuberkulózu v mladém věku a je s rodiči pochována na vinořském hřbitově v czerninské hrobce. Sklípky, kde jsou rakve uloženy, však označeny jmény nejsou. Při vchodu do hrobky jsou po pravé straně v horní řadě. Druhá dcera Marie Luisa se dožila vysokého věku a zemřela v roce 2001; bohužel přesnou informaci o jejím úmrtí nemáme a neznáme ani místo jejího posledního odpočinku. Oba rodiče zemřeli v roce 1942, paní Bělohříbková v únoru a pan Bělohříbek po několika měsících, v srpnu. Dědičkou všeho majetku po rodičích se tak stala mladičká Marie Luisa, jako jediný přímý žijící potomek. V záznamech je uvedeno, že p. Bělohříbek byl i významným akcionářem Ringhoferových závodů a údajně mu patřily i mnohé další majetky. Tentokrát o Jindřichu Bělohříbkovi, majiteli vinořského zámku. Pan Bělohříbek měl pověst člověka velmi náročného a přísného, nejen vůči podřízeným a rodině, ale i vůči sobě samému. Jeho podřízení se o něm vyjadřovali jako o člověku tvrdém, až necitelném, především však vždy mimořádně šetrném. Tyto vlastnosti mu vynesly velké bohatství. Z hlediska příštích let byl velmi nešťastným rok 1939. Ihned po příchodu německých okupačních sil obsadila tato vojska i vinořský zámek. Slečna Marie Luisa v něm žila se svou německou vychovatelkou a pravděpodobně přijala i německé občanství. To byly rozhodující a hlavní důvody, pro které byl zámek po válce zkonfiskován podle obou dekretů prezidenta republiky. Nebyly to pro slečnu Bělohříbkovou lehké dny, ale to by již byla další kapitola. Koncem války sloužila část zámku jako vojenská polní nemocnice a ubytovna civilních uprchlíků před frontou. Po ukončení války byl krátký čas v zámku štáb generála Tutuškina. Od roku 1945 spravoval zámek místní národní výbor a jeho snahou bylo, aby zámek byl převeden do majetku obce. Ministerstvo zemědělství jako správce zámku žádost zamítlo a pronajalo ho Jednotnému svazu českých zemědělců. Od srpna 1946 bylo v zámku umístěno 52 jugoslávských chlapců a v přístavbě i mateřská škola. K dalším vlastnickým změnám došlo v březnu 1947 a zámek byl přidělen ministerstvu zdravotnictví pro zřízení ústavu pro doléčování dětí. V té době byly i snahy zřídit zde nemocnici, ale k tomu nedošlo. Cenné sbírky převzaly Národní galerie v Praze a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.

Jindřich Bělohříbek

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha

Jindřich Bělohříbek