Václav Wagner
* 7. 11. 1894, Câmpulung, Rumunsko (Romania)
† 21. 3. 1962, Praha, Česká republika (Czech Republic)
historik umění, památkář, archeolog
pohlaví: muž
NK AUT: jk01151335
poznámka:
Rok narození uváděno také 1893; PhDr.
Václav Wagner
Václav Wagner. Historik a teoretik umění. Odborný publicista. Památkář.
Narozen 7. 11. 1893 v rumunském Cimpulungu. Zemřel 21. 3. 1962 v Praze.
Rodiči Robert a Zdena Wagnerovi.
1900 Robert Wagner s rodinou se přistěhoval do Pacova. V l. 1904-1912 absolvoval Václav wagner gymnayium v Táboře. V l. 1912-1917 studia na filozofické fakultě Karlovy university, obor klasická archeologie a dějiny umění. Byl žákem prof. Karla Chytila. Disertací Očištění Orestovo v řeckém umění výtvarném získal r. 1917 titul PhDr. Václav Wagner byl také dobrým klavíristou. Po skončení studií váhal, jakou cestu si vybrat - cestu hudebníka či dát se plně do služeb vědy. Zvítězila láska k památkám, historii a tím k vědě. Od 1. 1. 1919 zaměstnancem Státního památkového úřadu. Přednostou této instituce v té době JUDr. Luboš Jeřábek. Sídlem úřadu se stala půda Kaiserštejnského paláce čp. 37/23 na Malostranském náměstí, jež JUDr. Jeřábek vlastnil. Od r. 1921 úřad sídlil v Karmelitské ul. spolu se Státním fotoměřičským ústavem. Již v této době začala nevraživost mezi Vácavem Wagnerem a Zdeňkem Wirthem a jeho spolupracovníky. Tyto spory pak gradovaly v l. 1938-1948, kdy Václav Wagner byl již přednostou Státního památkového úřadu. Od r. 1921 Václav Wagner vykonával funkci lektora pro obor památkové péče na katedře dějin umění u prof. Vojtěcha Birnbauma. Václav Wagner se stal známým svým prosazováním celkové ochrany městských historických celků. Zároveň pro restaurování uměleckých děl Václav Wagner prosazoval tzv. syntetickou metodu při jejich restaurování a jejich návrat do živého organismu okolí dané památky. Václav Wagner měl na mysli současné výtvarné působení, dané ochranou uměleckých celků, struktur a organismů. Jeho odpůrci Zdeněk Wirth, Antonín Friedl a další. Václav Wagner shrnul své názory v publikaci Umělecké dílo minulosti a jeho ochrana, vydané v Praze nakladatelem Vladimírem Žikešem roku 1946. Václav Wagner svou syntetickou metodou usiloval nejen o prezentaci dochované podoby originálního stavu dané památky včetně zachování stavu jejího vývoje, ale i o obnovu jejího výtvarného výrazu, třeba i potlačením všeho, coby narušovalo živý účinek díla. A s tím Zdeněk Wirth a spol. nesouhlasili. Václav Wagner dával přednost působivosti vhodně využitého uličního interiéru i před architektonickou a uměleckou hodnotou jednotlivých památek. K Wagnerovi a jeho pojetí zachování a ochrany památek se hlásili Kamil Novotný, Růžena Vacková, Jindřich Chalupecký, Antonín Engl, Bohuslav Slánský, Bohumil Číla. Pokračovatelem Václava Wagnera v ochraně památek byl zejména Dobroslav Líbal. Roku 1945 spolu s Janem Masarykem založil Zahraniční klub. Na jaře 1948 se Václav Wagnwer zapojil do ilegální činnosti, iniciované katolickým hnutím, jež však bylo plně pod kontrolou StB. V srpnu 1949 byl Václav Wagner zatčenm a ve fraškovitě vedeném soudním procesu odsouzen k 17 letům věznění. Vytrpěl si "pořádek" na Mírově a pak v Leopoldově. R. 1957 byl propuštěn na svobodu. Václav Wagner se stáhl do ústaní. Setkával se jen se svými přáteli. 20. 3. 1962 při jednom takovém přátelském setkání jej postihl srdeční záchvat. Zemřel o den později. Pohřeb se konal 27. března 1962. Václav Wagner byl pohřben v rodinné hrobce v Pacově. V osobní životě stále hledal a nenalézal partnerku. Jeho společnicemi byly např. Alžběta Birnbaumová, Nina Svobodová či Růžena Vacková. Hezký vztah jej pojil zejména s Růženou Vackovou, ale trvalejší pouto navázano nebylo.