Vojtěch Adamec

* 4. 7. 1933, Hulín (Kroměříž), Česká republika (Czech Republic)
† 28. 3. 2011,
sochař, kreslíř, fotograf

 

pohlaví: muž

heslo:
Vojtěch Adamec starší patří svým věkem i zkušenostmi ke klasikům českého sochařství. Rodák z Hulína (nar.1933) vystudoval v letech 1952 — 60 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Tato zkušenost zásadním způsobem usměrnila jeho tvůrčí dráhu díky setkání s vlivnými učiteli, kterými nebyli nikdo menší než Jan Bauch a Josef Wagner. Oba otevřeli mladému sochaři pohled na svět moderního umění pevně zakotvený v tradici historického vývoje a v duchovním a citovém bohatství rodné země. Další cennou životní zkušeností byla i přímá spolupráce na realizaci některých děl Vincence Makovského. Umělecká dráha Vojtěcha Adamce st. se logicky rozvíjela od prvních modelačních pokusů a pozoruhodných experimentujících kreseb k plnohodnotnému robustnímu výrazu založeném na monumentálním cítění objemu a hmoty. Figuralista s expresivním založením rozvíjel tradici moderního českého sochařství založenou na velkolepé realistické modelaci.
Myslbekových žáků a pokračovatelů (Štursa, Mařatka, Kafka) a inspirativní lekci velikánů českého baroka (Braun, Brokoff), s jejich dramatickým konceptem obrysu sochy. Pařížská cesta v roce 1967 umožnila Adamcovi poznat další velikány moderního sochařství od Rodina přes Zadkina, Branucissiho až k abstrahující syntéze Henryho Moora, která umělce výrazně oslovila. Ve své tvorbě hledal Vojtěch Adamec st. programově existenciální témata prezentovaná s velkou dávkou naléhavosti a vnitřního patosu. Vedle nečetných zakázek monumentální povahy (realizace Příroda z roku 1978 pro nemocnici v Olomouci, keramický reliéf z roku 1992 ve škole v Hostivaři) se soustředil na sochařskou práci opřenou o lapidární kresby a experimentující v jasně definovaném objemu s různorodými materiály a povrchovými strukturami (keramika, dřevo, železo, kámen, sádra, polystyren).
Společenská situace po listopadové revoluci v roce 1989, která jinak veřejným zakázkám příliš nepřála, přinesla Vojtěchu Adamcovi st. příležitost zúročit svoji dosavadní soustředěnou práci několika výraznými realizacemi. Objevila se totiž řada sochařských specifických úkolů, které byly námětově velmi blízko umělcovu naturelu a jeho duchovnímu ladění. Patří mezi ně např. líbezná opuková Madona pro ambitovou kapli v dominikánském klášteře sv. Jiljí v Praze, invenčně reflektující slavné téma gotických krásných madon. V roce 2000 vznikl ve slavníkovské Libici velkolepý památník s nadživotními bronzovými figurami sv. Vojtěcha a sv. Radima. A konečně roku 2003 bronzový pomník Jana Pavla II., umístěný na nádvoří někdejší jezuitské koleje v Hradci Králové. Ve všech těchto realizacích potvrdil Vojtěch Adamec st. své sochařské schopnosti, zejména suverénní figurální cítění, velkorysé hmotové a objemové pojetí a schopnost jasně definované povrchové modelace, které jsou základem sochařského řemesla. V individuálně koncipovaných dílech, která nepostrádají divadelní náboj ani lyrickou notu, se tak snoubí tradice minulosti s tepem současnosti. Svým naturelem, vazbou na rodinné zázemí i vřelým vztahem k přírodě a duchovním tradicím této země představuje pro mne Vojtěch Adamec st. svou zemitou robustností a nekompromisností přímo prototyp českého sochaře. Patří k několika z mála českých sochařů, kteří ve svém díle dokázali invenčně propojit zavazující tradici české gotiky a baroka s odkazem zakladatelů českého moderního sochařství a evropských stylových trendů druhé poloviny 20. století. V kontextu vývoje české výtvarné kultury si jeho dílo vydobylo čestné místo.
Vojtěch Adamec st. je od roku 1991 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 2008 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán prestižním Řádem sv. Cyrila a Metoděje, který mu byl udělen za jeho celoživotní uměleckou tvorbu.
Jiří T. Kotalík, www.horice.org, 2012/08

poznámka:
* NK uvádí - zřejmě chybně - jako místo narození Chlumec nad Cidlinou